Můj pocit z pobytu v Meditační zahradě je vždy stejný. Je to hluboký mír v duši. Odkaz zakladatele zahrady pana Hrušky je patrný na každém kroku. Cítím tu vyrovnanost, smíření a odpuštění. Ale zároveň vím, že tu nikdy nebude chybět zapomnění či zapomenutí. Protože zahrada nám bude navždy připomínat, co může člověk provést člověku.

Zvláště v dnešní době, kdy jsou pojmy jako pravda a lež relativizovány, a jsou z nich účelově vytvářeny tak trochu pravdy či tak trochu lži, je potřeba znovu připomínat příběhy bezpráví. Ne všichni z nás se mohou stát hrdiny. Ne, všichni nemohou být Věrou Čáslavskou, loni zmiňovanou na zahradě, olympijskou vítězkou a uklízečkou v jedné osobě. Všichni nemohou být panem Hruškou či statečnými parašutisty, kteří se nevzdali a bojovali do posledního náboje. Ale jsou tu spousty dalších, ještě nezaznamenaných příběhů, obyčejného lidského hrdinství, boje proti bezpráví a totalitě. Jsem velmi ráda, že v Plzni vzniká pobočka společnosti Post Bellum, která příběhy těchto pamětníků zaznamenává pro další generace.