začnu dvěma příklady z praxe. Na jedné škole u nás takřka slavili skutečnost, že získali na základní školu muže, fyzikáře. Bylo mi to trochu divné, ale posléze jsme zjistili, že jde asi o 45letého muže, svobodného, kterému maminka do školy nosila svačiny, o velké přestávce v termosce heřmánek, aby měl teplý nápoj. Pokud se změnilo počasí, tak i šálu a čepici, což by ani tak nevadilo, ale jeho hodiny samozřejmě byly velkou přestávkou pro děti, výuka nestála za nic.

A dokonce třeba přivedl do ředitelny k potrestání dítě, které mu o hodině lízalo lízátko. Tento učitel se již dnes těší, že přijde kariérní řád a že se za několik let stane vynikajícím učitelem. Maminka bude mít jistě radost. Druhý příklad už je vážnější. Týká se uvádějících učitelů. Já jsem měl na škole, předeslal jsem, jsem kantor, 10 let jsem učil, 10 let jsem dělal ředitele základní školy, která měla asi 700 žáků, měl jsem tam několik absolventů pedagogických fakult. A prvním třem jsem vždy přidělil uvádějícího učitele.

A musím říci, že asi po půl roce vlastně ti uvádějící učitelé za mnou přišli a říkali mi: "Hele, my jsme absolvovali asi 20 školení během naší kariéry, ale ještě nic nám nedalo tolik jako náslechy v hodinách těchto začínajících učitelů. My ty peníze nechceme, dejte ty peníze těm uvádějícím učitelům, protože nám to do té naší učitelské praxe hrozně dalo." A já jsem se opravdu ve své setkal s tím, že délka praxe o kvalitě učitele prostě nerozhoduje. Učitel má v sobě buď pedagogično, jak to nazývám, nebo ho nemá, nebo ho má malé, nebo ho má větší a dokáže ho prostě ve své práci uplatnit.