Jsou situace, kdy nevím, co říct.

Do poslanecké kanceláře za mnou přišel vzdělaný pán ve středních letech, sdělit mi, co si myslí o naší vládě. Nechala jsem ho mluvit. Nebyla to hezká slova a vlastně ho v mnoha oblastech chápu, neděláme populární opatření, neumíme je komunikovat a děláme chyby. Dokážu v takové chvíli poslouchat, dokážu reagovat a snad i vysvětlovat.

Pak jsme se dostali na téma Ukrajina, Rusko a cenzura. Poslouchala jsem najednou jaksi zdálky, že za válku na Ukrajině může NATO. Máme brát plyn z Ruska a vystoupit z EU. Média cenzorují jiné, alternativní názory. V tu chvíli jsem měla blackout. Zatmělo se mi. Vybavila jsem si Tomia Okamuru, jak lže v prime-time od pultíku, všechny weby a řetězové maily s vylhanými příběhy, které dostávají moji starší příbuzní.