Je známým faktem, že rozhodnutí nepodepsat bylo pouze záminkou pro zahájení demonstrací proti zkorumpovanému režimu. Je to sice historické i politické zjednodušení, ale nepodpis a podpis jsou dva milníky, na jejichž mezidobí se také můžeme dívat jako na cenu, kterou Ukrajina musela za podpis asociační dohody zaplatit. Co se tedy za těch deset měsíců mezi nepodpisem a podpisem stalo?

První měsíc na Majdanu došlo k obrovskému vzepjetí demokratických sil, k demonstraci demokratické vůle Ukrajinců po lepším životě, kde se vystřídaly miliony lidí. Poté, co "lid Majdanu" odmítl politické řešení, které v únoru podepsali ministři zahraničí EU a prezident Janukovič, padli první mrtví a byly vyrabovány první sklady zbraní. Ozbrojené bojůvky "lidu Majdanu" pocházející zejména z řad "Pravého sektoru" začaly terorizovat některé venkovské oblasti. Ukrajina přišla o Kryma v Luhansku a Doněcku začala válka. K tisícům mrtvých Ukrajinců a Rusů přibylo 280 lidí z malajsijského letadla. Z válečných oblastí uprchl milion lidí. Pro porozumění situaci je nutné dodat, že 800 tisíc lidí uprchlo do Ruska a 200 tisíc do vnitřní Ukrajiny. Říká se tomu "hlasování nohama". Ekonomika Ukrajiny se rozpadla, nejsou energetické zdroje, Rusko odmítlo dodávat plyn na dluh a Ukrajina nemá peníze. Zima je za dveřmi. Ruská zima.

Evropská unie a její politici po celou dobu demonstrací podporovali Majdan, vrcholní politici EU varovali prezidenta Janukoviče, že proti vlastním lidem nesmí použít násilí a méně vrcholní politici EU jezdili na Majdan řečnit a podporovat "revoluci". Podpisem asociační dohody Ukrajina deklarovala příklon k Evropské unii a jejím hodnotám, odklon od Ruska. Cena za tento podpis byla však vysoká a stále roste. Nikdo neví, jak ukončit válku na východě země a Ukrajina se pravděpodobně stane "rozbitým státem" s nepevnými hranicemi a proruským separatistickým režimem v několika oblastech.