Většina lidí asi ještě nestihla zapomenout na to, že tato vláda vzešla z jednání ukrajinské opozice, představitelů Evropské Unie a prezidenta Janukovyče 21. února. Přesněji řečeno z porušení úmluvy z tohoto jednání. Bylo dohodnuto, že si občané všech národností a politických preferencí budou moci v předčasných volbách na podzim tohoto roku zvolit nové – kompromisní vedení své země. Jak už to tak většinou bývá, když u stolu sedí zástupci EU, na dohodu se za 12 hodin už nikdo neohlížel. Janukovyč  byl silou svržen a odstraněn od moci. Včerejší opozice si pak z právního hlediska pochybným způsobem zvolila nového prezidenta a premiéra.

To by ještě samo o sobě nepředstavovalo takový problém. Janukovyče nikdo neměl rád a většina země si prostě oddychla, že je ten zloděj konečně pryč. Dříve než se však většina lidí stihla znovu nadechnout, začala prozatímní Kyjevská vláda tropit jednu vylomeninu za druhou. Předložili zákon, který měl zbavit ruštinu všech práv. Možná je to špatně, protože v zemi tím jazykem jako svým mateřským mluví přesně polovina tamních obyvatel, a možná je to dobře, protože dokud jsme na Ukrajině, tak se budeme bavit ukrajinsky. Rozhodně to však přišlo ve špatnou chvíli, protože po revoluci, kterou podporovala hlavně západní polovina země, okamžitě přišel zákon, který byl zcela evidentně namířen proti té východní polovině.

Takže vláda, od níž celá země očekávala snahu o sjednocení národa a stabilizaci země, svým prvním krokem národ rozdělila na dvě poloviny a vrhla zemi do nové politické nestability. A protože ta samá vláda nebyla s to včas zkrotit neonacistické bojůvky, které jí krátce před tím posloužily jako beranidlo k moci, dovedl Putin s pomocí brilantní propagandy a rázných kroků získat Krym.