Míjel jsem ji právě v okamžiku, kdy ji jakási nafintěná blondýna odbývala slovy: „Nezlobte se, mám jen bankovky a pak kartu“. Došlo mi, že se jí ta čísi babička ptala, zda nemá drobné. Já sám jsem měl u sebe drobné, ale zato nemám ty bankovky a na kartě mám nulu. Tak jsem babičku jen minul a do očí mi vyhrkly slzy. Kdybych mohl, kdybych měl nějakou tu bankovku, vzal bych tu čísi babičku do restaurace na teplé jídlo a třeba bych jí dal ještě bankovku na zítra. Nevypadala na podvodnici. Nejsem naivní, takových, co předstírají chudobu, je hodně.

To spíš ta čísi babička vypadala na bývalou “klientku“ pana exekutora Říhy, toho času, a na to se raději posaďte, předsedu brněnské KSČM. Tedy vypadala na to, býti z těch klientek pana Říhy, které ještě nerezignovaly a rovnou se neoběsily. Zvolily tu bolestivější cestu. Kdoví, co je k tomu vedlo. Že by naděje?

Jen velmi nerad bych tu byl za cynika. Ale naděje v co, pěkně prosím? Jen pevně doufám, že ne v KSČM! Jen pevně doufám, že tito ubozí důchodci (ale co si budeme povídat, v situaci takových babiček nejsou jen důchodci) nevkládají veškeré své naděje v tyto takřečené komunisty a nedoufají, že jim snad jakkoliv pomohou v jejich mnohdy doslova beznadějné situaci!