Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, na začátku mi dovolte poděkovat vám za možnost tady dnes promluvit, protože je to pro mě čest a zároveň příležitost ne vám vydat svědectví o tom, co jsem dělala dva roky v komisi, to možná někdy jindy, ale spíš se s vámi dnes podělit o svoje myšlenky o tom, co udělala Česká unie pro Čechy, co Češi dali Evropské unii a jak bychom měli pokračovat dál. Měla by to být poměrně obecná řeč o Evropě.

Myslím si, že se shodneme na tom, že Evropská unie, a vždycky jsme to brali jako takovou frázi, byla a je úspěšným projektem, který měl a má v Evropě udržet mír. Dnes tato slova získávají zvláštní naléhavost a myslím, že to je jeden ze silných důvodů, abychom i my Češi podporovali Unii a byli jí i platným členem a silným, pozitivním hlasem.

Víte, že zrovna v tuto chvíli se chystá summit, který bude řešit mj. dvě zásadní otázky, a to otázku migrace a otázku, jak dál pro brexitu. A myslím si, že to jsou otázky, které jsou závažné především tím, že se na nich i lámou hodnoty. Že si musíme vzájemně říct, jaké máme představy o společných sdílených hodnotách v Evropě.

Vím o tom a samozřejmě sleduji zprávy z České republiky, že z Česka tak jako z některých dalších zemí zaznívají kritické hlasy vůči Evropské unii. Některé jsou spravedlivé, některé méně. Já musím říct, že s tím sama při své práci často bojuji, že to uvažování celku, to, jak vidí Evropa společné věci, je někdy vzdálenější tomu, jak to vidíme my, Češi. A tak jako já, když jsem v této funkci, musím se nutit k tomu, abych viděla věci z hlediska celku, tak bych o to chtěla požádat i vás. Což neznamená, že by měly utichat kritické hlasy, pokud jsou namístě a pokud jsou podloženy fakty.

Způsob uvažování v Evropě, v Bruselu je skutečně v něčem posunut oproti českému. A musím vám říct, že jedna z mých frustrací, které zažívám v Bruselu, je to, že v Bruselu nejsem schopna mj. vysvětlit velikost Járy Cimrmana.