Jurečka (KDU-ČSL): Do dvou let k tomu přidáme i zdravotní pojišťovny. Tak zní dohoda

Děkuji moc. Já jsem poslouchal tuto interpelaci od jejího začátku a myslím si, že vlastně i částečně nepřímo míří na mě, a myslím si, že je důležité, abych já tady vystoupil a neseděl bokem a neposlouchal tu diskusi. Proto připomenu pár klíčových věcí, proč vlastně celá koncepce myšlenky jednotného měsíčního hlášení vznikla, proč jsme ji rozběhli, uvedli v život a kde vidíme i její budoucnost.

Na úvod taky se přidám k tomu, co říkal pan ministr Aleš Juchelka. I já velmi intenzivně vnímám, že ta situace není jednoduchá. Každý den komunikuju s účetními, kteří mi volají, píší, ať už je to ta velmi kritická zpětná vazba (nesrozumitelné), kteří říkají, že vlastně je to s nějakými, relativně drobnějšími porodními bolestmi zvládli a ten systém pro ně funguje. Nezlehčuju to a dopředu říkám: Děkuju za trpělivost, omlouvám se za ty porodní bolesti, ale prostě žádný tak velký systém se neobejde bez takovýchto situací, bohužel. Je to největší změna za 35 let, která se odehrála v oblasti dat mezi zaměstnavateli a státními institucemi, podotýkám.

Připomenu, jak byl ten systém roztříštěn a nelogický. Každý měsíc zaměstnavatelé odváděli pojistné za zaměstnance. Celá řada z nich, hlavně ti velcí, reportovali každý měsíc nebo kvartálně data Českému statistickému úřadu, na úřady práce, na finanční úřady. Pak se dělaly jednou za rok evidenční listy. Pak byla namátková datová šetření u středních a malých zaměstnavatelů. To znamená, byla tady roztříštěnost v tom, jakým způsobem různé státní instituce, v jakém rozdílném čase oslovují zaměstnavatele a chtějí po nich nějaké typy dat.

My jsme si řekli: Pojďme to sjednotit, pojďme to dostat z formulářů do jedné datové věty, aby v účetním systému firmy informace, které ta firma standardně má pro to, aby zpracovala mzdy, s nějakým upraveným rozšířením, (abychom?) datovou větou na datovém rozhraní dostali informace na Českou správu sociálního zabezpečení, a ta už rozdistribuuje data podle toho, jaký formát, jaká část dat je potřeba pro fungování staťáku, pro fungování Finanční správy, pro fungování jiných institucí.

Tak jenom říkám, co je za tou obrovskou změnou, jako ta vize toho, že to zjednodušení to opravdu doručí, toho, že stát a jeho instituce dostanou unikátní data, která nikdy stát neměl, mimo jiné třeba proto, aby mohl dělat adresnou sociální politiku, aby mohl dělat třeba dobrou i daňovou politiku, aby mohl dělat třeba i dobře cílené reformy, třeba v oblasti celoživotního vzdělávání. To všechno najednou stát nebude dělat naslepo, jako to dělal doposud, ale bude to dělat na základě opravdu dat – a bude moci dělat kvalitní datovou politiku. Tak to připomínám, co za tím je, plus jsme se dohodli a věřím, že to i za pana ministra Juchelky bude platit, že část těch dat dokážeme vrátit zaměstnavatelům, aby zaměstnavatel třeba viděl, jak je na tom on v odměňování, třeba ve svém kraji, v té profesi, na různých typech jednotlivých zaměstnanců v té firmě – to všechno je v té koncepci zabudováno. To znamená, ano, teď prožíváme tohle složité období několika měsíců, ale věřím tomu, že když si tady stoupneme za rok a řekneme si vyhodnocení, tak jednoznačně řekneme: Tento krok měl obrovský význam pro fungování české společnosti, českých firem, českého pracovního trhu a všech souvisejících věcí.

Řeknu další důležitou věc. Byla dohoda a věřím, že bude naplněna, pan ministr ji teď nepřímo potvrdil, že do dvou let k tomu přidáme i zdravotní pojišťovny. To znamená, to, co dneska bylo střeleno na několik, řekněme, větví, my teď skoro celé sjednocujeme do jedné datové věty, ale třeba zdravotní pojišťovny a odvody pojistného hlášení běží ještě samostatně. A účetní se mě ptají: Proč tedy už jste (nesrozumitelné) zdravotní pojišťovny? Tak já vysvětluju: Počítá se s tím, ale potřebovali jsme ty věci nějakým způsobem nakrokovat, do dvou let bychom toto měli mít.

My jsme zároveň – ale to už nevím, jestli pan ministr Juchelka s panem ministrem Tejcem budou držet dál – my jsme se dohodli ještě s paní ministryní Evou Decroix, že tento unikátní datový set využijeme k tomu, abychom pro firmy mohli výrazně zjednodušit otázku exekučních srážek. Když se bavím s účetními, tak mně říkají, jestli je něco dlouhodobě opravdu peklo, je (to) dělat měsíční exekuční srážky, protože každý měsíc máte u většiny zaměstnanců jinou výši výplaty a taky se vám mění počet exekucí a výši exekuční srážky. Takže každý měsíc u naprosté většiny z nich děláte unikátní výpočet. My jsme řekli: Toto bychom byli schopni díky těmto datům vzít do určité míry na bedra státu, který by byl schopen zase v oblasti softwarového řešení toto vlastně zcentralizovat, předpřipravit a naservírovat to zase přes datová rozhraní proto, abychom zaměstnavateli jsme výrazně ulehčili život. Je s tím spojena ale jedna nutná věc: Musí vzniknout registr exekucí pod státem. My jsme několikrát měli dohodu – znovu říkám, nevím, jestli platí ještě dnes – že registr exekucí vybuduje MPSV zhruba během těch dvou let. Kdyby se toto podařilo, tak potom v ten okamžik uděláme obrovský posun opravdu ještě v dalším ulehčení práce plus vlastně už nebude jednotné inkasní místo, jak jsme o něm básnili před patnácti, sedmnácti lety v té přepážkové podobě, ale jednotné inkasní místo v digitální podobě. A to je ten moderní, efektivní stát, tedy opravdu to umí zjednodušit, jak klientům, tak sám sobě, a na základě toho udělat ještě třeba adresná, opravdu kvalitní rozhodnutí. Tak tolik připomínám tady tuto část.

Potom na kolegyni poslankyně zareaguju. Já rozumím výtkám, že někdo řekne: Proč je to teď, 1. 4. 2026? Ale jenom připomenu zase: Vy jste říkala, paní kolegyně, že ti účetní dělají dépéháčko, dělají mzdy – to dělají každý začátek každého kvartálu, v tom by nebyl rozdíl oproti 1. lednu 2026 nebo první čtvrtinou, 1. 7. Co tam je navíc – a to chápu – tak je rok 2025, kdy dodělávali daňová přiznání pro fyzické osoby – pro část z nich, někteří to mohou podávat později. To uznávám, ale my jsme – a to tady vás chci trošku jako... nebo chci dát souvislost – my jsme s těmi zástupci zaměstnavatelů seděli, i těch účetních, už zhruba víc jak před rokem a my jsme řešili: Máme to posunout o celý jeden rok, anebo to udělat na rok 2026 – a díky tomu už stát bude mít data opravdu velmi přesná pro rok 2026? A nakonec tenkrát i v té debatě s vědomím toho, že to nebude jednoduché, padlo rozhodnutí: Ne, rok 2026 nevypouštějme. To rozhodnutí nepadlo jenom, že by MPSV se podívalo samo z okna po debatě s Finanční správou a řeklo: Ne, uděláme to 1. 4. 2026 a riskneme to. Fakt jsme seděli se zástupci zaměstnavatelů, mluvili jsme se zástupci účetních mzdových, bavili jsme se zástupci firem, které dodávají softwarová řešení, a řekli jsme: Ano, spustíme pilotní projekt, ten vlastně běžel tři čtvrtě roku, loňského roku, první kvartál se dohlásí – a co je důležité a myslím, že pan ministr Juchelka s panem ředitelem České správy sociálního zabezpečení to řekli opakovaně jasně, nahlas: Nebude tady nikdo sankcionován, když to nedodal do 20. května.

Ano, když ty firmy mají vůli, komunikují, dotáhnou to za měsíc, za dva. Rozhodně i já si troufnu tvrdit, že žádný příčetný ministr ani ředitel České správy sociálního zabezpečení teď nebude firmy sankcionovat za to, že budou mít zpoždění v řádu prostě týdnů nebo jednotek měsíců. Všichni víme, že to je přelomová velká věc, velká změna. A snaží se tady opravdu obě dvě ty strany ty věci vylaďovat.

Tak já se tady snažím navázat na to, a tady jako zase oceňuju, mohla tady přijít vláda, která řekla, hele, je to vlastně pro nás nepříjemné, tak to zrušme a hoďme to do koše, odsuňme to o dva roky, a oceňuju to, že to ta vláda neudělala. Není to jednoduché. Já jenom řeknu, dělat pro politika reformy v téhle zemi není vůbec jednoduché, protože málokterá reforma se vám obejde bez toho, že by u toho nebyly nějaké úvodní komplikace. Ale třeba rozdíl, a myslím si, že pan ministr Juchelka tady popsal i ta čísla v tom, jak třeba se dělaly některé věci před dvěma nebo třemi lety, tady systém nezkolaboval. Tady prostě zaměstnavatelé se zaregistrovali, 99 procent zaměstnanců je v systému, teď každý den přibývají skoro 1 – 2 procenta doručených hlášení. Já nevím, jestli jsme na 85 procentech už doručených jednotných hlášení za zaměstnance k 20. květnu a po 20. květnu, to znamená, nikdo to nelakuje narůžovo.

Jsme si vědomi komplikací, problémů, které s tím jsou, pracuje se na jejich odstraňování, ale zároveň ten systém jako takový pro statisíce subjektů a pro miliony konkrétních těch fyzických osob, které v tom systému jsou, ti zaměstnanci, ten pracuje. Já se nechci pouštět do polemik, nechci být adresný, zaobaluju to v tom srovnání některých věcí, které běžely před dvěma roky, ale chci tady říct, tady se udělala fáze testování, ano, mohla být delší, kdybych měl šestileté volební období, tak já bych to rozložil. Určitě říkám, že ano, ale jako politik jsem nechtěl udělat ty kroky, že to doručíme legislativně, rozeběhneme pilot a že ten projekt se prostě porodí a spatří světlo světa, protože má obrovské benefity pro všechny strany zúčastněných.

A poslední benefity řeknu. Máme benefity pro ty zaměstnance jako takové. Tam je třeba například propojka na bankovní sektor, když ti lidé dneska žádají o hypotéku nebo o nějaký typ úvěru, musí dneska běhat s papírovými formuláři mezi různými mzdovými účetními, pokud jsou třeba u vícero zaměstnanců.

To všechno se nám podaří vlastně dostat do úplně jednoduché digitální komunikace, kdy toto bude zase jeden z výsledných produktů, že i ten benefit bude pro toho konečného zaměstnance, nejenom pro stát, nejenom v budoucnu pro zaměstnavatele, ale i pro ty zaměstnance.

Tak se snažím vysvětlit, prosím pěkně, to, že ano, teď ještě minimálně nějaký týden, nějaký měsíc, k tomu emoce budou, já je chápu, rozumím jim, po mém včerejším rozhovoru s Marií Bastlovou se mně nasypalo obrovské množství i do mého e mailu, protože jsem tam taky řekl jednu věc, a nejsem alibista, já jsem řekl, že prostě mám spoluzodpovědnost za ten projekt. A když mi ti lidi volají, tak ať mně píší, protože prostě mně to není jedno, já s těmi lidmi komunikuji, ale prostě pojďme jako politici se soustředit na to, jak to správně vyladit, protože všichni, kdokoliv v budoucnu budeme u té vlády, budeme ta data potřebovat a konečně po 35 letech stát je bude mít.

Takže tolik ještě za mě dovysvětlení k tomu tématu, protože se cítím nějakým způsobem být otcem té myšlenky a součástí toho příběhu. Děkuju.