Letos si připomínáme 70. výročí ukončení nejstrašnějšího konfliktu v lidských dějinách – II. světové války. Radujeme se z vítězství spojenců nad nacismem, který po sobě zanechal mnoho milionů lidských obětí. Ctíme památku těch, kteří se na porážce zla podíleli a položili za něj životy.  Děkujeme jim za to, že jejich odvaha dovedla Evropu k vítězství a k míru.

Je však také správné zamyslet se nad tím, zda všechny evropské země skutečně získaly po skončení války svobodu. Na Jaltské konferenci v únoru 1945 přijaly státy protihitlerovské koalice, Sovětský svaz, USA a Velká Británie tzv. Deklaraci o osvobozené Evropě. Ta obsahovala také toto sdělení:

„…všechny tři vlády budou společně pomáhat národům každého osvobozeného evropského státu nebo bývalých satelitních států Osy ve vytváření legitimních vlád, umožňovat konání svobodných voleb …“

Tuto dohodu však okamžitě porušil komunistický Sovětský svaz vedený Josefem Stalinem. I tehdejší Československo se ocitlo bez svého zavinění v zóně teritoriálních zájmů stalinského Sovětského svazu. To mělo bezprostřední dopad na způsob, jakým jsme ve volbách s nově nabytou svobodou naložili.

Vydali jsme se po cestách silně ovlivněných sovětskými zájmy do nesvobody, teroru a útlaku vlastního národa. Spolu s námi tak učinily takřka všechny národy, které spadly do sféry „sovětského“ vlivu.