Byl to „slavný den“, alespoň tak 16. květen 1921 okomentoval držitel Nobelovy ceny za literaturu a český básník Jaroslav Seifert. Stalo se tak díky etablování marxistické levice v Komunistickou stranu Československa a vymezení se proti umírněné sociální demokracii, jejíž vláda nepřinesla žádný viditelný posun v budování sociálních jistot a žádnou transformaci z kapitalistického světa do socialistického.

Komunistické a dělnické hnutí se tak ve svých počátcích muselo snažit o důsledně levicovou alternativu, aby se od ostatních stran odlišilo. Tato politika radikální odlišnosti se v kapitalistickém světě uplatňovala a uplatňuje v komunistických stranách dodnes a bude se uplatňovat i v budoucnu. V roce 1946 KSČ dokázala vyhrát volby a postupně v Československu prosazovat nový sociálně - ekonomický model – socialismus. Byl to výsledek velmi dobře promyšlené politiky, která se vyplatila. KSČM dnes usiluje o vybudování socialismu a ne o jeho navracení.

Dočasná porážka socialismu v roce 1989 s sebou nesla návrat kapitalistických rozporů, se kterými bojujeme jako KSČM dodnes. Převzali jsme v roce 1990 štafetu důsledné levice a myšlenek socialismu. V historii KSČ je mnoho témat, ze kterých se musíme inspirovat, ale i poučit, je ale důležité také myslet na to, že komunistické hnutí bylo v očích širší veřejnosti velmi výrazně očerněno.