Není divu, že se o školkách také mluví i ve volebních programech. Zrovna teď se docela živě diskutuje o nápadu ČSSD učit angličtinu již v „mateřince“. O čem se ale diskutuje neméně, je nápad zavést – samozřejmě bezplatně - povinný poslední rok školky.

V mateřské školce jsem, coby pedagog, prožila celkem podstatnou část své kariéry, takže myslím mohu návrhy svých kolegů trochu okomentovat. A musím říci, že debata, zda je vhodné, aby předškolák povídal „Mum makes meal“ je sice také důležitá, ale jde o ty příslovečné stromy, přes které občas nevidíme les.

Tím „lesem“ je přitom kvalitní a komplexní předškolní vzdělávání. Platí totiž, že není rodič jako rodič a za své rodiče nikdo nemůže. Nejde přitom jenom o sociální situaci rodin – od svých bývalých kolegyň občas slýchám věci, nad kterými zůstává rozum stát. Hlavní roli v nich nehrají peníze, ale spíše lidská nezralost, nad kterou všichni zodpovědní rodiče musí kroutit hlavou.

Řada dětí tak přichází do školky mírně řečeno s opožděnou výchovou. Ale zatímco v „mateřince“ se dá všechno ještě bez větších problémů dohnat, při nástupu na ZŠ jde o velmi vážný problém.  Pedagogové se tak setkávají na jednu stranu s případy, kdy prvňáček dokonce umí číst, psát a zná řadu anglických slovíček, zatímco jeho spolužák nemá ani základní sociální návyky jako poděkovat nebo pozdravit, nebo základní návyky hygienické. Tento deficit se dohání podstatně hůře a trpí jím nejen ono „méně šikovné“ dítě, ale i jeho okolí. Nemusím myslím dodávat, že se taková propast časem spíše prohlubuje.

Nevím, jak vy, ale právě tady vidím klíčovou a naprosto nezastupitelnou roli státu. Slušný, spravedlivý a solidární stát totiž dává lidem stejnou šanci prožít plnohodnotný a důstojný život. A to navzdory jejich handicapům. Přičemž ten výše popsaný patří k těm závažnějším, a to právě proto, že není hned vidět. A kdo jiný si zaslouží rovnou šanci, když ne děti?

Máme slušný a ve světě respektovaný systém předškolní péče. Proto ho rozvíjejme a různé (nyní) alternativní trendy jako „rodinné školky“ ponechme pouze jako třešničku na dortu. A ta angličtina? Tu bych přirovnala ke karamelové polevě – sice tam být nemusí a korpus drží i bez ní, ale když po ní sáhneme, je výsledné dílo výrazně lepší. Bez dortu je však k ničemu.