Česko bylo, je a bude zemí plnou velice schopných a šikovných lidí. Naše země patřila mezi světovou špičku nejen v oblasti vzdělanosti. Ano, je to už dávno a svět se výrazně změnil, to však neznamená, že bychom se nemohli zpět mezi nejbohatší vrátit.

Když se malou chvilku zamyslíte, co vše jsme dali světu, kdo nás kde proslavil a čím se můžeme všichni pyšnit, vymyslíte dlouhý seznam věcí a jmen. Tak třeba: Tomáš Baťa a jeho cenově dostupné boty pro celý svět, František Křižík se svou obloukovou lampou, Emil Kolben se svým společníkem, auta sestrojená Laurinem a Klementem jako základ pro světovou značku Škoda nebo elegantní automobily Josefa Sodomky později převedené pod značku Karosa, kopřivnická Tatra a její proslavené vozy všeho druhu, motocykly Jawa, nejlepší plzeňské pivo, kostkový cukr z Dačic, Heyrovského polarograf, lodní šroub Josefa Ressela, kontaktní čočky Otta Wichterleho, prvotřídní klavíry Antonína Petrofa, Prokop Diviš a jeho hromosvod, nejkrásnější modelky, vytrvalí sportovci od nestárnoucího Jaromíra Jágra či Petra Čecha po sportovkyně jako Petru Kvitovou či Gabrielu Koukalovou, verzatilka značky Koh-i-noor, plakáty Alfonse Muchy, proslulé sklářské umění nebo vynálezy v oblasti obrany jako je radar Věra.

„Za největší hřích, páchaný na lidech, pokládal politiku, jež učí hledat pramen existence v prošení, v běhání za podporou, za subvencemi apod.“ (Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, str. 157)