Nejprve je ovšem třeba upozornit, že pojmy: “pravice“ a „levice“ jsou ve své podstatě relativní. Na rozdíl od pojmů konzervativní, liberální, socialistický, které mají aspoň jakýsi elementární obsah. Levice je to, co je nalevo od pravice. Pravice je to, co je napravo od levice. Obojí spolu souvisí, je na sebe v tom či onom systému politických stran vázáno, takže platí: jaká levice, taková pravice a naopak.

Evropský systém politických stran byl a ještě je v zásadě postaven na ose: konzervativní pravice, socialistická levice. V první polovině 20. století hrály důležitou roli i nacionalistické strany, orientované doprava i doleva. Jejich divoká degenerace vedla mj. k druhé světové válce.

Česká společnost nestačila v minulosti tento proces plně sledovat. Naoktrojovaný systém politických stran v letech 1945-8 obsahoval jednu stranu socialistickou (ČSSD), jednu nacionální a socialistickou (Národní socialisté), jednu křesťanskou (ČSL) a pak komunisty, maskující radikální socialistickou rétorikou skutečnost, že jsou vlastně jen pátou kolonou ruského bolševického impéria. Bolševický režim z toho všeho zachoval jakousi prázdnou skořápku, která nepředstavovala po zhroucení bolševismu žádnou reálnou oporu pro politickou pluralitu.

Nekomunistické strany v letech 1945-8 politicky selhaly. Jejich situace byla ovšem krajně svízelná, protože komunisté měli tehdy ve společnosti ještě silnější spontánní podporu, než má dnes Babišovo ANO. Této podpoře ovšem nekomunistické strany nedokázaly čelit. Jejich pád byl pak dramatický.

Hnutí odporu v komunistickém režimu (protikomunistický politický odboj byl v prvních letech po únorovém puči brutálním terorem poměrně rychle zatlačen do bezvýznamnosti) se omezilo jednak na pokusy o obrodu komunistického systému “zevnitř“, které skončily v roce 1968 katastrofou, a jednak na iniciativy intelektuálů, jež neměly vysloveně politickou povahu. Charta77, jejíž základní požadavek (dodržování paktu o občanských právech) měl velmi výraznou politickou stránku, se z nezbytí nakonec omezila na monitorování toho, jak se dodržují občanská práva. Na této koncepci hlavní linie disentu setrvala až do posledních dní před 17. listopadem 1989.