Děkuji za slovo, pane předsedo. Dáme a pánové, odpusťte, prosím, že začnu notorietou, a tedy konstatováním, že zákon o státním rozpočtu je základním strategickým dokumentem pro výkon exekutivy v následujícím roce, kdy alespoň ve fakultativních výdajích, které jsou bohužel menší než ty ze zákona povinné, Poslanecká sněmovně stanovuje zásadní rozpočtové a tedy i politické priority pro příští rok.
Je to materie nejenom rozsáhlá, je to materie i sofistikovaná. A já při vší úctě k intelektuálnímu potenciálu nás všech, kteří jsme byli zvoleni do této Poslanecké sněmovny, si dovolím tvrdit, že čtrnáctidenní harmonogram je nedostatečný čas přímo na prostudování každého z nás, ale na řádné projednávání už je to čas zcela absurdní.
Pokud přijmeme tento harmonogram - a nepochybně ho přijmeme, protože jsme si vědomi politických postojů jednotlivých politických frakcí - neříkáme nic jiného, než: my, Poslanecká sněmovna, suverén nad zákonem o státním rozpočtu, suverén nad veřejnými výdaji, který má vládě určit co smí a co nesmí v následujícím roce utratit, my, Poslanecká sněmovna, na toto rezignujeme. My to neuděláme. My prostě učiníme jakési formální kroky ve lhůtách, které jsou ze zákona nejkratší, to znamená ve lhůtách na kritické cestě, ale rezignujeme na řádné a odpovědné projednávání státního rozpočtu.
Já jsem zaznamenal tlak na rychlost v celé řadě projednávání u různých bodů, ale intenzita projednávání a rezignace na projednávání, to jsou, prosím, dva různé pojmy. Nikdo z nás si nepředstavuje, že bude makat tak, že se na to vykašle, a tím pádem to uděláme rychle.
Není možné projednat státní rozpočet za čtrnáct dní. Je to možné odbýt. Je možné konstatovat, že to prošlo orgány Sněmovny, ale není možné to projednat při plném vědomí a poučení každého z nás, který o tom bude hlasovat. Až tady o tom budete hlasovat, budete o tom hlasovat s tím, že podepisujete bianko šek a nevíte, o čem hlasujete. To je zpráva, kterou schválením tohoto harmonogramu vydáte české veřejnosti.
Já jsem si vědom pokročilého data. Já jsem si vědom toho, že nikdo z nás si nepřeje dlouhé rozpočtové provizórium, ale snaha uzavřít projednávání rozpočtu do vánoc s odůvodňováním, že odvrátíme riziko rozpočtového provizória, je argument falešný. Já myslím, že všichni, jak tu sedíme, dobře víme, že rozpočtové provizórium, které by bylo způsobeno technologickými projednávacími lhůtami a trvalo by dva až tři týdny, absolutně neznamená žádné riziko jak pro veřejné rozpočty, které čerpají, absolutně neznamená žádné riziko z hlediska důvěry kapitálových trhů, kde by samozřejmě jinak dlouhým a nejistým provizóriem byla podlomena důvěra. Ale dvou až třítýdenní nebo dokonce čtyřtýdenní rozpočtové provizórium neznamená absolutně žádné riziko jak pro fungování státu, tak pro fungování krajů, tak pro fungování obcí, ani pro důvěru kapitálových trhů. Já myslím, že to všichni víme, a tento argument neobstojí.
Obstojí možná jeden jediný argument. Ten rozpočet není náš, nelíbí se nikomu z nás, my zatím nevíme, co s tím chceme udělat. Když navrhneme jakoukoliv změnu, tak pak za ni budeme zodpovědní.
Tak teď podepišme bianco šek a pak budeme přemýšlet, co s tím budeme dělat. Ale to je rezignace na práci Sněmovny. Schválením tohoto rozpočtu Sněmovna rezignuje na svůj úkol, být suverénem nad 1 bil. 200 mld. veřejných výdajů, které v tomto dokumentu budeme schvalovat. Proto poslanecký klub v žádném případě tento harmonogram nepodpoří a nesouhlasí s tím, abychom sdělili veřejnosti: my, Poslanecká sněmovna, na svůj úkol kašleme, my ho provedeme pouze formálně. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
