V případě novely zákona o spotřební dani se jedná o poměrně řídké, nechci říct zcela ojedinělé, ale poměrně řídké - ve světě i v Evropské unii - zdanění surového tabáku, to znamená aplikace zdanění bude použita pouze na daňovém území České republiky, surový tabák bude muset být jinak definován, osoby, které skladují surový tabák, se budou muset registrovat u Celní správy, bude na ně vztažena povinnost kauce 20 miliónů korun s možností snížení dle správního uvážení, pravděpodobně předpokládám, že předkladatel předpokládá, a budeme si toto muset upřesnit v dalším jednání, jak to správní uvažování bude vypadat a kdo o něj bude moci žádat a komu to bude povoleno, aby se tam zúžil korupční prostor.

Předkladatel předpokládá omezení daňových úniků. Ze zemí, kde to bylo zavedeno, tak jako se předkladatel v případě elektronické evidence tržeb inspiroval v Chorvatsku, tak v tomto případě se inspiroval v Rumunsku, vedle Rumunska je tato úprava zavedena také na Slovensku a v Polsku. V daňové správě k nám progresi přináší svěží východní vítr. (Smích poslanců z pravé strany sálu). Navrhovaná právní úprava jde nad rámec tabákové směrnice, v podstatě se jedná o výjimku a jako taková bude muset být notifikována Evropskou unií, do okamžiku notifikace tento zákon nemůže být platný.

Ta druhá novela, která s novelou zákona o spotřební dani - tady máme návrh zákona o spotřební dani, ale ta druhá novela, která je součástí tohoto tisku, se spotřební daní nijak nesouvisí, dokonce nijak nesouvisí ani s Ministerstvem financí, kromě výkonu Celní správy, které tam má, protože je to kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu, je novela zákona o pohonných hmotách, kde se předkladatel, a pro mě je záhadou, proč je to Ministerstvo financí, když to má být Ministerstvo průmyslu a obchodu, kde se předkladatel snaží se ústavně konformně vyrovnat s nálezem Ústavního soudu, který svůj nález vydal, týkající se 20 miliónových kaucí, předkladatel upravuje tedy, aby vyhověl nálezu Ústavního soudu, upravuje zákon o pohonných hmotách tak, že zachovává kauci 20 miliónů korun, ale dává distributorům pohonných hmot možnost požádat o snížení kauce na 10 miliónů za předpokladu, že budou dodržovat čtyři podmínky, a to registraci, aktivní distribuci - pod pojmem aktivní distribuce to znamená distribuce minimálně 300 tisíc litrů za kvartál, ekonomickou stabilitu a spolehlivost osoby, vykonávající významný vliv na řízení distributora pohonných hmot, přičemž pokud budou splněny zmíněné čtyři podmínky, mají distributoři na sníženou kauci nárok. Tady je na místě pochválit předkladatele, že v podstatě tvoří z toho jasná pravidla a nárokovou část v případě, že podmínky jsou splněny, to znamená ten prostor pro volnou diskreční úvahu je tam minimální, a tím se samozřejmě zužuje i možné korupční riziko při rozhodování. Tolik tedy k obsahu těchto dvou novel zákonů.

Tohle si nepamatuji za celá léta své parlamentní praxe!

Jako zpravodaj Poslanecké sněmovny bych rád předkladateli položil několik otázek a upřesnil několik údajů, o kterých jsem přesvědčen, že na ně má Poslanecká sněmovna nárok, aby se mohla dál odpovědně rozhodovat. Za prvé je to mně unikající logika předkladatele a kombinace novel zákonů, zvlášť přihlédneme-li k tomu, že máme na této schůzi nejenom tisk 417, kde pod názvem Spotřební daň máme dvě novely - novelu spotřební daně a novelu zákona o pohonných hmotách, ale také máme tisk 418, kde máme, světe, div se, zase novelu spotřební daně, jakoby jedna nestačila, a vedle toho máme novelu zákona o ochraně ovzduší. V tomto případě tisku 417, který se nazývá Novela zákona o spotřební dani, je předkladatelem ministr financí, kterému daňová problematika kompetenčně přísluší, ale už mu vůbec nepřísluší novela zákona o pohonných hmotách. Ta přísluší ministrovi průmyslu a obchodu a je mi záhadou, a snad nám pan ministr vysvětlí, proč je zákon o pohonných hmotách krystalickým mnohokrát Ústavním soudem kritizovaným přílepkem k zákonu o spotřební dani. To je prostě přílepek. To můžeme dát k zákonu o spotřební dani úplně stejně jako k zákonu o myslivosti, to jsou dva spolu nesouvisející zákony, ani kompetencí příslušných ústředních orgánů státní správy, ani legislativou. Ta jediná souvztažnost, která se tam snad dá odvodit, je, že v obou dvou zákonech má svoje výkonné pravomoci Celní správa. Ale to má koneckonců v zákoně o dopravě taky a také zákon o dopravě také nikdy nebyl přílepkem spotřební daně.