Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, můj vzácný kolega, předseda ODS byl do té míry podrobný, že mi usnadnil situaci a mohu svůj projev významně zkrátit.

Chtěl bych v rámci něj pouze upozornit na to, že jsme byli prozíraví, když jsme na začátku této schůze ještě před schválením programu přece jenom se snažili paní předsedající vysvětlit, že by ten předkladatel měl říct, k čemu je ta schůze svolána. Protože kdyby nám to umožnila, tak jsme si mohli ušetřit dvě hodiny tlachání pana ministra financí o tom, co všechno se tady událo nebo neudálo, co všechno dělaly jeho děti a jeho psi a jeho čápi a všechno to, co skutečně nesouvisí s touto schůzí.

Já jediné, co jsem pochopil, je, že za vše může zlá opozice a Bakalova média nebo Soukupova média, což pana ministra chci utěšit, že jistě zase jeho média a jeho propagandisté, ať už se jmenují Léko, Kamberský nebo Plesl, to zítra zase uvedou na pravou míru, neb jsou za to placeni. Ale já bych se velmi rád vrátil k tomu, k čemu tato schůze byla svolána.

Ta nebyla svolána k tomu, abychom pana ministra, jak jsem dnes slyšel ráno v novinách a v televizi, (důrazně:) grilovali. To vážně nemáme v úmyslu. On upřímně řečeno se svými vyjádřeními v minulém týdnu ugriloval sám a dnes k tomu výraznou měrou ještě přispěl. Dokonce se ho nechceme ani na nic ptát. Přiznám se, že mně je úplně jedno, jestli ty anonymní akcie vlastnily jeho děti nebo jeho právník nebo jeho klisna, kterou koupil v Rakousku. Mně je to vážně fuk.

To důležité, bez ohledu na to, kdo ty anonymní akcie vlastnil, je ten fakt, který koneckonců nepopírá ani pan ministr, že tady byl nějaký velký podnikatel a vedle byly peníze určené pro malé podnikatele. A ten velký podnikatel na ty peníze pro ty malé podnikatele koukal (procítěně:) a slintal a měl na ně strašnou chuť. (Ohlas v sále.)