Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, lze předpokládat, že při mimořádné schůzi, jejímž bodem je vyslovení nedůvěry vládě, budou vystupovat někteří členové vlády a budou prezentovat údajné úspěchy vlády na poli hospodářské politiky, sociální politiky či zahraniční politiky. Jsme samozřejmě v opozici vůči těmto politikám. My máme pocit, že hospodářská i sociální politika vlády není odpovědná, a mrzí nás, že často jsme v opozici i vůči politice zahraniční. Nic z toho však není důvodem, proč jsme požádali o svolání této schůze. Tento důvod je jeden jediný a to je bezprecedentní, bohužel již často konzumovaný,  konflikt zájmů ministra financí a majitele Agrofertu v jedné osobě. Konflikt zájmů, který je nejenom tolerován, ale často i přímo podporován koaličními partnery hnutí ANO.

My jsme političtí realisté, a když bylo řečeno, zda umíme počítat do sto jedné, tak samozřejmě umíme. A já z určitého úhlu pohledu dokážu souhlasit s tím, že tato schůze je zbytečná. Byla by totiž zbytečná za předpokladu, že bychom žili v zemi s plně svobodnými médii. Kdybychom žili v zemi s plně svobodnými médii, nebylo by třeba svolávat schůzi o důvěře vládě, neboť dnes a denně by tato svobodná média protestovala z titulních stran proti obrovskému a konzumovanému konfliktu zájmů ministra financí. Není v západních demokraciích vláda, která by něco takového mohla vydržet. Vzhledem k tomu, že nemáme, jak známo, plně svobodná média, nezbývá tedy nic jiného opozici než použít tohoto mimořádného nástroje, aby upozornila na to, že to je skutečně výjimečná věc. Že to je věc, která si zaslouží říct: Ne, my vám nevěříme. Ne proto, že máme jiný názor na daňovou politiku, ale proto, že jsme přesvědčeni, že jeden člen vlády se nemá obohacovat na úkor veřejných rozpočtů.

Biopaliva zdaleka nejsou jediným příkladem tohoto konfliktu zájmů, ale vzhledem k tomu, že biopalivy ten pohár přetekl, dovolte, abych jenom stručně okomentoval skutečnost, že tady ten konflikt zájmů nejenom je, ale že jeho nositel veřejně klame o jeho skutečném rozsahu a dopouští se i přímých korupčních lží. Je to především ona v podstatě neuvěřitelná argumentace, že z veřejné podpory na odbyt čistých biopaliv výrobce vůbec nic nemá, protože ta veřejná podpora je směřována k distributorům. Ano, tahle poslední věta jediná je pravdivá. Veřejná podpora je směřována k distributorům. Je to veřejná podpora, jejímž úkolem je cenová intervence, tedy cenu snížit do atraktivní polohy. A tím, že ta cena je atraktivní a nízká, logicky může výrobce své výrobky prodávat. Kdyby veřejná podpora za účelem cenové intervence nebyla vyplacena v onom objemu stanoveném Ministerstvem financí devíti miliard korun, pak samozřejmě by výrobek byl cenově neatraktivní a výrobce by ho neprodal a neměl by ten byznys. Popřípadě by ho musel prodávat za výrazně nižší cenu, než kterou realizuje teď, když mu s tou cenou pomáhá veřejná podpora.

To je tak jednoduchá úvaha, že když se účelově nezamlžuje, tak jí rozumí úplně každý.  Je to podobné jako v případě šrotovného, které se pokoušeli zavádět kolegové ze sociální demokracie.

Chtěl bych se zeptat kolegů ze sociální demokracie, proč, když prosazovali veřejnou podporu na tzv. šrotovné, proč jedním dechem říkali, že to je podpora automobilovému průmyslu? Když samozřejmě ani jedna koruna z těchto dvou miliard nešla výrobcům automobilů. Ta podpora byla nasměřována k zákazníkům, aby dostali příspěvek při nákupu nového auta.  Nicméně přesto to samozřejmě byla podpora automobilového průmyslu, protože díky tomuto příspěvku zákazníkům mohli výrobci automobilů ta auta prodávat.