Sen o vytvoření Velké Albánie sahá až do dávného středověku a tendence tamních nacionalistů nijak během staletí nepolevily na své intenzitě. Velká Albánie zahrnuje jižní území Černé Hory, celé Kosovo, část Srbska téměř polovinu Severní Makedonie, severozápad Řecka a samozřejmě i vlastní Albánii. Jsou to tedy území, v nichž Albánci tvoří menšiny či dokonce většiny obyvatelstva.

Idea Velké Albánie je častým důvodem ke sporům mezi Albánci, kteří žijí mimo území Albánie, a původními obyvateli inkriminovaných oblastí. Jako kritik albánského separatismu musím připomenout obsazení Albánie fašistickou Itálií a rozšíření země o část dnešní Černé Hory, Kosova, část Srbska a Severní Makedonie. Tato území byla po druhé světové válce navrácena Jugoslávii.

V souvislosti jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova v únoru 2008 je třeba opět připomenout tyto snahy a tendence. Kosovská nezávislost byla uznána USA a většinou evropských zemí, například Spojeným královstvím, Itálií, Německem, Francií, Českem či Maďarskem. Naopak Slovensko, Řecko, Rumunsko, Izrael, Brazílie, Rusko, Indie nebo Čína nezávislost Kosova neuznaly, neboť to bylo jasné porušení mezinárodního práva. Příslušná rezoluce OSN, která ukončila válku států NATO a tehdejší Jugoslávie v roce 1999, považuje Kosovo stále za součást Srbska.

Současný kosovský prezident Hashim Thaçi, který během pogromů na Srby velel teroristické organizaci UČK pohrozil Evropské unii, že pokud bude pokračovat v izolaci jeho země, zváží možnost referenda o sjednocení s Albánií. Informovala o tom nedávno kosovská i srbská média, což je další vyhrocování situace v tomto narkomafiánském státě a regionu.