Ano, ještě před 10 lety čekala řada absolventů na místo lékaře v oboru, který si vysnila, i řadu měsíců. A nejeden mladý lékař či lékařka museli nakonec zvolit jiný obor, než si původně přáli se věnovat, jinak by byli bez práce. K vytoužené odbornosti se jim pak někdy podařilo dostat oklikou, ale stálo je to mnoho úsilí i času.

Uplynulo pár let a jsme v úplně jiném příběhu. Nemocnice napříč Českou republikou – a Kraj Vysočina nevyjímaje – žehrají na nedostatek lékařů i sester, na venkově již citelně chybějí praktičtí lékaři, dětští praktici, o zubařích ani nemluvě. A na fronty čekatelů o tuto práci můžeme asi na dlouho zapomenout. Pro vedení nemocnic i jednotlivých oddělení není jednoduché se s touto situací vyrovnat. Na webech nemocnic je dlouhý seznam volných pozic. A volní zdravotníci v nedohlednu.

Starostové obcí i měst píší na všechny možné strany s cílem obsadit uvolněné místo ve venkovské ordinaci. Co s tím? Je třeba si pravdivě přiznat, že jednoduché řešení neexistuje. Bohužel se dlouho nikdo v naší zemi nezabýval věkovým průměrem lékařů, neúnosnou mírou přesčasové práce zdravotníků, vysokou mírou stresu mimo jiné i z narůstající administrativy, nevyhovujícím vzdělávacím systémem těchto profesí. Čeká nás v tomto ohledu hodně práce na všech úrovních, včetně té krajské.