„Protikuřácký“ zákon - zdá se - spěje k další bitvě. Poté, co Sněmovna po velmi bouřlivé diskuzi ukončila prvé čtení, míří nyní tento návrh zákona do sněmovních výborů.  Zatímco běžný nekuřák, který se chce se s rodinou naobědvat v restauraci bez otravného kouře, snahu zakázat kouření ve veřejném prostoru vítá, objevují se v médiích i opačné extrémy.

Jedním z nich je kuřák-senátor Jaroslav Kubera, který tvrdí, že zákonem začínají státní regulace, omezování podnikatelů a útoky na další svobody včetně svobody slova. A podobně jako někteří zejména pravicoví komentátoři celou věc staví tak, jako bychom my – zastánci větší ochrany nekuřáků - neměli rádi svobodu. To je opravdu zvláštní užití pojmu „svoboda“.

Protože svobodu nemají jen kuřáci. Stejnou svobodu mají mít i dospělí nekuřáci a zvláště děti. Když jsme někde na výletě a je tam jediná hospoda bez prostor pro nekuřáky, tak se snažím, aby moje rodina pobývala v tomto prostředí co nejméně - zvláště když jsou děti alergici. Necítíme se tam dobře. Kdyby to byla nekuřácká hospoda, možná bychom tam poseděli déle a objednali si něco dalšího. Já v tu chvíli svobodu nemám. A děti také ne. A kdo jiný by jim ji měl chránit než stát? Možná namítnete, že ve větších městech vždy najdu nekuřáckou restauraci – možná ano, ale zkuste ve chvíli, kdy děti pofňukávají, že mají hlad, hodinu hledat volnou nekuřáckou restauraci.

Ano, každý dospělý má svobodu ničit si zdraví, ale pak by měl mít i povinnost finančně přispívat na léčbu následků kouření, protože peníze vynaložené státem na negativní dopady kouření (léčba kuřáků, jejich snížená produktivita, sociální výdaje kvůli častějšímu úmrtí atd.) jsou o dost vyšší než „zisky“ – tedy daně z cigaret a zaměstnanost v tabákovém průmyslu. A nemyslím tím jenom náklady na léčbu chorob, které mají s kouřením souvislost, ale i celospolečenské dopady jako pracovní neschopnosti, invalidita atd.