Celkem se jedná o tři návrhy, dva návrhy se týkají minimální doby účasti na důchodovém pojištění, která je nutná pro přiznání starobního důchodu. My vnímáme, že věk, kdy je člověk schopen naplno pracovat, má u některých občanů své limity a ty limity můžeme různě rozdělit: zdravotní, fyzické, mentální, emoční, ale je potřeba se bavit i o limitech sociálních, např. s přibývajícím věkem stoupá potřeba u některých osob starat se o své starší, nemocné příbuzné, a tudíž není pro ně možné pracovat naplno.

Čím dál více se také potýkáme s problémem zaměstnanosti lidí 55+, a to zejména těch, kteří mají zdravotní limity a přitom jim není přiznána invalidita nebo je jim přiznána invalidita pouze prvního stupně. A s tímto problémem se setkáváme i v současnosti, přestože je enormně nízká nezaměstnanost. A v době recese, a přiznejme si, že už nyní ekonomika trochu chladne, tak se ten problém ještě znásobí. U těchto lidí pak dochází často k situaci, kdy jim schází rok, dva nebo pět do naplnění minimální doby účasti na důchodovém pojištění a tady je třeba říci, že současná hranice 35 let, ke které jsme se propracovali, je v rámci Evropské unie i mimo členských států Evropy ojedinělá. Pouze Bulharsko má tuto hodnotu na 40 letech. Jinak se to pohybuje v mnohem nižších dimenzích.