Na starou přítelkyni si už ani nevzpomenu. Pokukuji po nové. Buď to bude v domě již žijící Ukrajinka  Antonovna nebo její sousedka Kamila. A že mne nechtějí a budou klást odpor? S tím si mužně poradím. Ze spižírny občas vyjdu, vezmu si kapesné, zalezu do pajzlu u Janáčkova divadla a tam  se integruji s opilci tak dlouho, dokud se nemusí zvednout a jít pracovat na Magistrát nebo Brno-střed.

I přes to všechno jsem  ve městě  velmi nespokojen.  Po desáté večer je všude na ulicích tma (aby bylo vidět na hvězdy), třikrát mne srazil nějaký cyklista na Náměstí Martina Svobody  a na   Nádraží Břetislava Rychlíka mají jen Zelenými dotovanou trávu.