Kde tkví ale podstata problému? Pojďme po pořádku. Povinná maturitní zkouška z matematiky se stává pomalu a jistě strašákem budoucí generace. V loňském roce byla navíc zveřejněna informace o špatných maturitních výsledcích právě z tohoto předmětu. Místo tedy, abychom řešili, jak správně matematiku učit, tak raději ještě přitvrdíme. Povinná maturita z matematiky byla zrušena na konci osmdesátých let a ruku na srdce, nikomu to nevadilo, spíše naopak. Další bod, umísťování dvouletých dětí je ještě větším  problémem novely školského zákona. Samozřejmě myšlenka je správná, ale zcela se zapomnělo na náklady, které s tím budou mít spojené zřizovatelé školek, tedy obce a města. Školky jsou nyní upraveny pro děti od 3 do 6 let, příchod dvouletých dětí přinese ovšem zásadní změny. Jako by paní ministryně či poslanci nikdy neměli děti. Možná by to spravila nějaká přidaná hodina z biologie člověka. Vrcholem nesmyslu novely školského zákona je ale inkluze. Už teď mají školy problémy s vyučováním dětí se specifickými vadami. Přibudou-li  ještě děti s dalšími, těžšími poruchami, není na to naše školství vůbec připraveno. Kdo aspoň chvíli učil, mi dá zcela jistě za pravdu. Představme si  učitele, který má ve třídě pětadvacet dětí, z toho pět spojených s inkluzí, kdy bude mít každé takové dítě svého asistenta, to musí děsit každého rozumně uvažujícího pedagoga. Ale tím paní ministryně není. Možná by bylo ale dobré, aby se občas přesunula z poslanecké kavárny do samotné praxe. Poslanci teď mohou veto prezidenta 101 hlasy přehlasovat, snad se ale do stojedné nedopočítají…