Ruku na srdce, pane ministře, pokud někdo v roce 1945 dosáhl plnoletosti, tak se nyní nachází na prahu devadesátky. Takže pro koho je vlastně ono gesto nasměrováno? Odpověď je jednoduchá, jedná se o plácnutí do vody, které nemá žádný smysl, pokud v něm není něco „skryto“.
Věřme, že pan ministr Herman se jel do Německa jenom exhibovat a předvádět, protože nic jiného v tom není. Neustálé si sypat popelu na hlavu a stále dokola připomínat poválečné události při odsunu Němců, nemají totiž ve skutečnosti jiný smysl než odvléci pozornost od jejich téměř stoprocentnímu přihlášení se k politice Hitlerovy třetí říše.
Ještě nikdy jsem od nikoho z nich neslyšel slova typu, my jsme se v událostech od roku 1935 opravdu hodně spletli a vy jste měli o deset let později svaté právo na „odvetu“. Teprve poté bychom mohli vést debatu o smíření. Mladá generace obou zemí si ale společnou cestu v Evropě najde i bez ministra Hermana a jeho nesmyslné účasti na sudetoněmeckých dnech.
Marian Keremidský, Mgr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
