Dámy a pánové,

já mám to štěstí nebo smůlu, jak to říct, že jsem si nouzový stav zažil především z pozice obyčejného občana, a samozřejmě jsem poctivě sledoval přenosy z Poslanecké sněmovny, sledoval jsem noviny, sledoval jsem televizi. A žijeme v digitální době a ty jedničky a nuly jsou takové mršky podšité, které zanechávají digitální vstupu, která je odhalitelná, a já jsem si tou stopou tak trošičku zabrouzdal a malinko jsem se vrátil do minulosti.

Než se tedy vrátím k té minulosti, tak si řekněme, k čemu vlastně ten nouzový stav slouží. Co vlastně umožňujete vládě? Tady se pořád říká, že občanů se to nedotýká atd. Ano, nedotýká, ale může se to dotýkat. A pokud se někdo potom, vláda rozhodne využít tyto možnosti, tak už tomu není jak zabránit. Takže co to vládě umožňuje? Omezit svobodu pohybu, shromažďovací právo nebo vlastnické a užívací právo k majetku, zakázat vstup či pohyb osob na vymezených místech, uložit pracovní povinnosti. Pak je tady bod přijímat opatření k pohybu cizinců. Mluvíme o problematice pražského nádraží, ale ten nouzový stav tady trvá doposud a k pohybu cizinců využit nebyl. Co je myslím asi nejzásadnější, co umožňuje nouzový stav, tak je rychlejší nákup především armádních zakázek. To si myslím, že tady trošičku bych se obával, protože pokud se jedná o armádní zakázky, rozhodně to není z našich kapes, je to z kapes daňových poplatníků, takže se to v přeneseném slova smyslu setsakra dotýká našich obyvatel.