Ještě v roce 1950 byla spotřeba kuřecího poměrně nízká. Většinou se jedla nějaká starší slepice, která již nenosila vajíčka, nebo starý kohout. Dnes je situace úplně jiná. Jak se svět změnil v ryze konzumní, tak úměrně tomu narostla i spotřeba masa. Například podle loňských statistik Wall Street Journal je každoročně zabito a snědeno více než 60 miliard kuřat. Když to celé přepočteme na obyvatele planety, tak to vychází přibližně 6,5 kuřete ročně na jednoho člověka. To je ale pouze teorie. Největší spotřeba kuřecího je v Evropě a zejména v USA, kde je rovněž vysoká spotřeba hovězího. Vědci tedy přišli s nápadem, že věk, který se dnes označuje jako antropocén, je věkem kuřete.

S tímto názorem by se dalo celkem souhlasit, pokud by neexistoval žádný konkurent. Je faktem, že od roku 1950, kdy se začíná datovat »nový věk«, narostla spotřeba masa neúměrně. Za růstem spotřeby masa stojí urychlení růstu zvířat i za cenu podávání antibiotik a jiných preparátů. Dalším důvodem je zisk farem, které drůbež chovají. Protikandidát kuřeti je například spad z uhelných elektráren nebo radioaktivita z jaderných pokusů. Jsou to silní kandidáti, a proto se dnes náš věk nazývá jaderným, uhelným a také kuřecím. Antropocén je totiž období lidského rozvoje, kdy již nevládne příroda, ale vládne člověk. Samozřejmě, že dnes vládne člověk, ale zároveň jeho neutuchající honba za bohatstvím, jednodušším životem produkuje velké množství negativ.