V nedávné době jsme v médiích mohli zaregistrovat zprávu, že v Evropské unii dramaticky narůstá počet nezaměstnaných mladých lidí. Kritická je situace zejména v Řecku a Španělsku. V podstatě se jedná o chudší země v EU. Nicméně problém zaměstnávaní absolventů škol, není problém jen těchto dvou států, ale celé unie. Ne nadarmo se tak této generaci mladých lidí začalo říkat „ztracená generace“. Jaké jsou příčiny tohoto stavu, a neexistuje ještě druhá ztracená generace?

Příčin nezaměstnanosti absolventů škol je hned několik. Mezi největší však patří problém získání praxe v době studia. Firmy a zaměstnavatelé vesměs po čerstvých absolventech požadují několik let praxe, na kterou mladí nemohou dosáhnout. Jsou tak odkázání na dávky nebo přídavky. V našich podmínkách se vžilo, že pokud není mladý člověk zaměstnán do doby dvou let od skončení školy, tak začíná ztrácet pracovní návyky – vstávání do práce, plnění pracovních povinností atd. Mladí lidé jsou tak nuceni využívat tzv. prekérní (podřadné) druhy zaměstnání nebo částečné úvazky, které vymyslela postindustriální společnost. Právě vznik nové společnosti, která již není postavena na bázi industriální, nechává vzniknout novým sociálním rizikům. Tato rizika postihují zejména mladou generaci, která si začíná být vědoma, že na tom bude hůře, než byla generace jejich rodičů. Mezi nová sociální rizika patří právě to, že mladí nemohou najít zaměstnání, jsou nuceni žít z dávek sociálního systému. Eventuelně jsou často přijímáni na zkrácené úvazky a nejsou často adekvátně odměňováni. To všechno vede k jejich vzrůstající nespokojenosti. A není divu. Kdo by chtěl žít na hranici chudoby?