Práce, která donedávna byla postavena hlavně na manuální práci, se nyní přesouvá do oblasti elektroniky, internetu a virtuální ekonomiky. Globální společnost však stále potřebuje lidi, kteří budou pracovat manuálně. Tento typ kapitálu je postaven na velkých továrnách v tzv. „třetím světě“ nebo pokud chcete rozvojovém světě. Nicméně v zemích, kde probíhá nová industrializace, tak se výroba přesouvá do sféry služeb nebo sítí (v těchto sférách se nemusí tolik pracovat manuálně). Nicméně i manuálně pracující lidé jsou a budou vždy nedílnou součásti jakéhokoliv systému. Problém nastává v odměňování za jejich záslužnou práci. Otázka zní: kdo vykonává větší produktivitu práce? Člověk na montážní lince, člověk, který programuje a obsluhuje počítač, sekretářka v kanceláři nebo pedagog ve škole? Jablko sváru je zakopáno v odměňování za práci.

Mezi jednotlivými profesemi existuje značná příjmová nerovnost a přitom všichni vykonávají stejnou produktivitu práce. V éře globalizace jsou totiž některá zaměstnání postavena výše a některá níže. Například počítačový expert má příjem 30 tisíc a člověk, který pracuje stejnou dobu jako dělník ve fabrice má příjem poloviční. Přitom manuálně pracující odvádí více energie a jeho fyzická stránka je vyčerpávána mnohem rychleji, než u počítačového experta. Z tohoto důvodu by měl být manuálně pracující člověk za svoji práci odměňován, přibližně stejně, jako odborník přes počítače. Respektive by se měly zavést tzv. regulátory. To znamená, že člověk, který by pracoval manuálně, tak by odešel do penze jako první. Naproti tomu člověk, který by se věnoval duševní (nemanuální) práci, ten co je na vrcholu kariéry mnohem déle, než fyzicky pracující (např. vědec), by odešel do důchodu např. 70 – ti letech. Regulátorem odchodu do penze by v tomto případě byl věk a druh vykonávaného zaměstnání.

Současná doba však přinesla do pracovního procesu flexibilitu, rychlost a výrobu „zmetků“. Firmy chtějí mít vše vyrobeno v rámci konkurence rychleji, dříve, levněji. Razí heslo typu: včera už bylo pozdě. Jedná se o nástroj nátlaku mnoha firem, kdy chtějí po zaměstnancích větší kreativitu, rychlost, oddanost, práci přes čas a doma. To vše se odráží na zdravotním stavu člověka. Ten si nedokáže pořádně odpočinout, přichází stres a poruchy spánku, zažívání a s tím nárůst užívání antidepresiv.