Opět si připomínáme výročí „slavné“ revoluce z roku 1989. Doby změn po celé Evropě. Sociologické výzkumy, které se konaly rok poté, v roce 1990, ukázaly na fakt, že lidé si přejí změnu, ale chtějí, aby stále zůstal socialismus. Přáli si dle svých slov demokracii, možnost vycestovat, svobodně se vyjadřovat. Všechny tyto atributy v současné době máme, ale nastal značný úpadek demokracie, jejího výkladu, ocitli jsme se v době konzumu ovládaného všemocným kapitálem.

Úpadek demokracie v našich podmínkách jako takové započal hned po roce 1990, kdy se začalo připravovat rozdělení Československa. Nikdo se v té době občanů neptal v referendu, zda chtějí rozdělit společný stát. Vše si domluvili zvolené elity. To poté vedlo k dalšímu snížení vážnosti demokracie, státních institucí a politické kultury jako celku.

V 90. letech minulého století nahlodávala demokracii pravicová vláda, která své korupční skandály zakrývala imunitou politiků a případně jejich beztrestnostní. To nejprve vedlo k „sarajevskému atentátu“ na Václava Klause a vyústilo v předčasné volby. Ty v roce 1998 s přehledem vyhrála sociální demokracie. Následný politický vývoj vedl k podepsání opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS. To opět vedlo k ještě většímu prohloubení krize demokracie jako způsobu vládnutí. Akce „čisté ruce“, která byla tehdy vyhlášena, dovedla některé ministry privatizace k zodpovědnosti, ale výsledek byl pramalý. Mnoho „tunelářů“ a jejich privatizačních zločinů nebylo dodnes potrestáno. Lze říci, že doba opoziční smlouvy nahlodala fungování našeho státu natolik, že jsou její důsledky patrné dodnes ve tvrzení lidí, že nemá cenu chodit k volbám, protože si to stejně udělají, jak chtějí. Úpadek se projevil ve volbách v roce 2002, kdy byla velice nízká účast.

Po dalším vítězství sociální demokracie nastalo období nestabilních vlád. Docházelo k dalším politickým excesům, které vyvrcholili přeběhnuvšími poslanci po volbách v roce 2006, kdy začala vládnout ODS v čele s Mirkem Topolánkem. Od té doby můžeme opět sledovat postupný úpadek politické kultury, kdy se do parlamentních projevů začínají vnášet vulgarity (slovní i pomocí gest). Čím dál více se snižuje vážnost Parlamentu jako celku. Nechuť lidí chodit k volbám je čím dál větší. To se nakonec projeví při volbách do Senátu, kdy ve druhém kole často nedosahuje ani 15% (v roce 2016).