Kolegyně, kolegové, pane ministře, dobré popoledne. Dovolte mi, abych se také vyjádřil k projednávané novele insolvenčního zákona. Řešíme tady vlastně problém dlužníků a věřitelů, řeší se už celé toto volební období a minimálně do něho spadají dva zákony. Za prvé to byl zákon, který už Sněmovnou prošel, o spotřebitelském a hypotečním úvěru, a teď tedy insolvenční zákon. Možná do toho taky ještě svým způsobem vstupují exekuce.

V zákoně o spotřebitelském a hypotečním úvěru, který byl připravován dlouhou dobu, jsme řešili zejména stranu věřitelskou, predátorské praktiky různých věřitelů a myslím si, že poměrně tvrdou legislativní úpravou, nebo nějakou restrikcí, regulací jsme dosáhli toho, že všichni věřitelé se musejí chovat zodpovědně, že budou licencováni Českou národní bankou, že budou dozorováni i takzvaní nelegálové a že nadále nebudou možné tyto predátorské praktiky. Byla dokonce zakázána rozhodčí doložka. Tolik ke straně věřitelské. Ale je to vztah vždycky mezi věřitelem a dlužníkem a i na straně dlužníků je potřeba řešit to stejné, aby i oni zvážili své možnosti a byli nějakým způsobem zodpovědní a dokázali své závazky splácet. Nemůže jim být také úplně jedno, jak záležitost dopadne.

Návrh novely insolvenčního zákona byl připraven Ministerstvem spravedlnosti a bohužel neprošel řádným projednáním v Legislativní radě vlády. Vláda o něm hlasovala pouze na základě stanoviska předsedy Legislativní rady vlády. Hlavním cílem je reforma takzvaných osobních bankrotů, respektive cílem je řešit situaci lidí předlužených, opakovaných dlužníků, kteří jsou řadu let v exekučním řízení a nejsou schopni se z dluhové pasti jakkoliv dostat. Deklarovaným cílem je tedy poskytnout dlužníkům legální druhou šanci a dosáhnout návratu ekonomicky vyloučených osob do legálního aktivního ekonomického života.