Toto opatření je stejně nesystémové, jako její nápad s masovou inkluzí či se zavedením povinné předškolní docházky. Všechna tři opatření kritizuji už od samého počátku.

Kateřina Valachová povinnost přijmout dvouleté dítě zdůvodňovala potřebami rodičů, kteří se chtěli, nebo museli vrátit do práce. Tomu lze sice rozumět, ale kde jsou zohledněny potřeby dítěte? Ne každé dítě je přeci dostatečně zralé k nástupu do předškolního zařízení. A jestliže nakonec rodiče jako ředitelé škol přesvědčíme, že je třeba ještě nějaký ten měsíc počkat, kdo uhradí zbytečně vynaložené náklady na zřízení takovéhoto nevyužitého místa? Zjevně daňový poplatník. Jenže obce, které předškolní zařízení zřizují, nemají prostředků nazbyt.