To vše v době, kdy v ČR se před odvody do ukrajinské armády nejspíše ukrývá několik tisíc bojeschopných mužů s ukrajinskými pasy a kteří podléhají mobilizační povinnosti (18-60 let). I když i tento fakt má své „ale“: Podle nedávného nálezu našeho nejvyššího správního soudu, je nutné převzít na Ukrajině povolávací rozkaz pouze do vlastních rukou, navíc samotné vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu není na Ukrajině kvalifikováno jako trestný čin. Zatím.

Jestli tomu rozumím dobře, tak 103 lidí jde do války, která není naše, zabíjet lidi, které v životě neviděli, a rozbíjet vesnice a města, kde v životě nebyli. Chtějí být zařazeni do armády (?), která je rozdělena do zvláštních útvarů (Pravý sektor, Ajdar, Azov a další) prosáklých idejemi nacismu, která oslavuje SS, Banderovce a je podezřelá z řady válečných zločinů na civilním obyvatelstvu Donbasu. Co je to za lidi, kteří se chtějí tohoto zabíjení účastnit dobrovolně?

Když se nad tím pozastavuji na sociálních sítích, tak jsem svědkem pozoruhodného jevu, kdy trollové, zbabělí tak, že ani neuvádí svoji pravou identitu a vizáž, oslavují „odvahu“ oněch 103 osob a spílají mi, že prý takovou odvahu nemám.

Budu vždycky ochotně bojovat za ČR, protože jsem se zde narodil, jsou zde hroby mých předků a žije zde moje rodina a (doufám) budou zde moci žít moje děti a vnuci. Cizí ohniště ale rozhrabávat nebudu.