Rvou to do nás horem dolem: Rusko nás prý ohrožuje, ale nevíme čím, Rusko ovlivňuje veřejné mínění, ale nevíme jak, Rusko ovlivňuje (?) volby, Rusko nám vrátí (!) komunisty, Rusko, Rusko. Redaktoři v České televizi se potí snahou najít něco, čím Rusko očernit, o Rusku se mluví v rádiu, kde vystupuje řada podivných „expertů“, které propagandistická mašinerie liberálů vytahuje jako králíky z klobouku v nekonečných počtech, Rusko prostě straší a naslouchá všude. Váhám, jestli, když otevřu ledničku, na mě nevyskočí Putin a nezačne mě ovlivňovat nebo ohrožovat. Bojíme se tedy Ruska?

Jelcin zkusil ricin

Fakt, že čím EU a USA dělají horší politiku, tím lépe vypadá ruský režim, nechává naše propagandisty chladnými, bez jakékoliv sebereflexe. Je Rusko opravdu pro EU tak nebezpečné? Odpověď je zřejmá: je. Čímpak asi? Důrazem na tradici a životem v ní. Jaká je ruská realita, zbavená propagandistických protiruských klišé? Dnešní Rusko má se socialismem daleko méně společného než současná EU. Má sice silný stát, protože jinak by se octilo v chaosu, jak názorně předvedl Jelcin, ale jinak jde o mnohem více kapitalistickou tržní ekonomiku, než je ta naše a unijní. Strašení ruským komunismem spolknou jen ti, co o Rusku opravdu nic nevědí.

Železný zub občanské společnosti

Skutečné ohrožení EU Ruskem je ale v tom, že Rusko prosazuje ty pro EU nejvíce zavrženíhodné ideje. Jde tedy vlastně o jakousi, řečeno slovníkem, který by dnešním předákům EU mohl být blízký, ideologickou diverzi, projevující se udržováním historických společenských tradic a odmítáním diktátu „občanské společnosti“ na politické dění poté, co ona „společnost“ prohrává jedny volby za druhými. Co tedy Rusové dělají, z pohledu pohlavárů EU, tak zavrženíhodného:

1. Ctí a udržují národní tradice.

2. Vedou k nim i své děti.