Přiznejme si, že pandemie koronaviru je mj. i zdrojem poznání sama sebe, okolí a především mezilidských a mezistátních vztahů. Ukazuje se, že všechny krásné fráze o společenství, soudržnosti, solidaritě atd. jsou jenom prázdné řeči, když začne ze strnišť foukat studený vítr.

Pro mne je dění okolo koronaviru především varováním před tím, co může se značnou pravděpodobností přijít a nastat. Přirovnání pandemie k válečnému stavu docela sedí. Dochází totiž k úplnému zvrácení základních hodnot liberální západní společnosti. Vymoženosti EU se najednou otáčí proti občanům národních států s nebývalou bezohledností a arogancí.

Náš veliký bratr, spojenec a „milý přítel“ Německo, když se provalil nedostatek zdravotnického materiálu pro boj s pandemií, začal bez varování licencovat vývoz zdravotnického materiálu z evropských distribučních center, která se nachází na německém území. Kontejnery se zdravotnickým materiálem (zejména respirátory, roušky a desinfekce), které projížděly přes Německo na cestě do Rakouska a Švýcarska, Němci zabavili. Kde zůstala solidarita a spolupráce? Já to vím, jen to nesmím napsat…..

Rovný mezi rovnými, „wir schaffen das!“. Ani náhodou, nedokážete nic, bez uzurpování zdrojů, patřících někomu jinému. Jenže to už tady jednou bylo, před 80 léty. A Evropa se nepoučila.

Co to znamená pro nás? Především poučení, že s EU cesta nevede nikam, že budeme vždycky jenom ti, co slouží těm velkým jako odkladiště šrotu a odpadu a zdroj levných zisků.