Děje se toho v současném umrtveném období koronavirové pandemie skutečně překvapivě mnoho, jenže proč a kam nás to celé vede nebo vleče? Hledám a nacházím souvislosti… Ať si mě někdo zkusí přesvědčit, že vše je jen shoda náhod a peněz…
Můj milý přítel Bernd. Co asi vymyslí?
Milion chvilek, Hřibovy akce proti Číně, Kolářovic rodinka na tažení proti památce sovětských osvoboditelů Prahy, Novotného adorace Vlasovců, tichá podpora vlády (resp. ministra zahraničních věcí Petříčka) sudetoněmeckým spolkům a jejich bratření se s („mým milým přítelem Berndem“, jak jej tituluje český velvyslanec v Berlíně Podivínský) Posseltem. Spolky „dobrovolníků, sledujících (za úplatu) dezinformace o koronaviru, 5 miliard eur, které chce eurokomisařka Jourová věnovat na podporu „nezávislých médií“ v Česku. Přípočítejme Hamáčkovu „předsudečnou nenávist“ ohledně pečlivé selekce členů krizového štábu, aby tam náhodou nezasedl odborník na krizové řízení z SPD, plukovník ve výslužbě Radovan Vích, a další podobné subjekty, neziskovky, nadnárodní organizace…
Není už oblbovací mašinérie přehřátá?
Každý den přichází nenápadně nové a nové akce na potlačení svobody slova a názoru, na přepsání dějin, na převrácení výsledků 2. světové války, na rozbití národních tradic a vlasteneckého smýšlení. Obrovské peníze ze státního rozpočtu tečou do tzv. nestátních neziskovek s politickým, multikulturním či integračním programem. Co mají všechny popsané jevy a události společného, kdo všechno řídí a kdo financuje a především proč? Komu vlastně slouží naše vláda s premiérem, který jinak mluví v české sněmovně a jinak v Bruselu? Není toho nějak mnoho? Není oblbovací mašinérie už dost přehřátá? Jak reaguje naše česká nátura?
Je libo homosexualizaci či hypersexualizaci?
Hledejme tedy souvislosti a odpovědi na otázky, čí zájmy se zde, v tak citlivé situaci epidemie a zásadních omezení společnosti, snaží ony podivné spolky prosadit. Jaké jsou nástroje rozvracení tradiční a národovecky zaměřené společnosti (jedná se nejenom o národní, ale i evropské nástroje)? Namátkou jmenujme:
- Neziskové organizace, řízené a financované ze zahraničí. Vytváří ideologickou podvratnou strukturu pod záštitou hesel o občanské společnosti, ochraně demokracie a podobných demagogií.
- Zahraniční, nejen EU/evropské, fondy s jednoznačně ideologicky zaměřeným působením, jako Open society fund, norské a islandské fondy a organizace, navázané na ně (open society univerzity). Vše se děje pod krytím hesel o vzdělávání, Erasmu, studentských výměnách a podobně.
- Multikulturní a integrační agentury, spolky a neziskovky, napojené na mezinárodní kruhy dopravující nelegální imigranty do Evropy a poskytující jim veškeré právní služby a poradenství, jak obejít bezpečnostní systémy a jak zneužít sociální podporu.
- LGBT spolky, které napadají a rozkládají tradiční rodinné vazby, prosazují homosexualizaci a hypersexualizaci společnosti, tolerují drogy.
- Spolky působící mnohdy s podporou pirátských a „demoblokových“ radních v českém školství. Vymývají mozky dětem (a učitelům) na základních, středních i vysokých školách.
- Média (veřejnoprávní, nebo ta podporovaná z veřejných zdrojů) prosazují jediné správné názory a zamlčují nebo zatracují nesprávné… včetně dehonestace a difamace jejich nositelů.
- Různé vládní „poradní“ orgány s pečlivě provedeným personálním výběrem jejich členů ovlivňují postoje vlády.
- Různé menšinové spolky (muslimové, LGBT…) se snaží o vytvoření svých vlivových struktur na všech úrovních vedení státu.
- Nadnárodní korporace a banky, kterým evropská integrace snižuje náklady, což jim usnadňuje export zisků z Česka.
Domácí prohrávají, hosté vedou
Zkrátka a dobře, za třicet let havlistického vedení státu jsou demokratické struktury vedení státu trvale zpochybňovány samozvanými aktivisty z neziskovek a podobných stínových organizací. Kvůli nim se v Česku zahraniční zájmy a jejich podpůrné struktury vyvinuly v hustou pavučinu státních i nestátních organizací, aktivistů, politiků, vlivů a podivných finančních spojení a machinací. Jsou zde statisíce lidí, dobře placených za to, že pomáhají rozvrátit vlastní tradiční český národ a stát. Jsme snad jediný stát, donucený k tomu, aby si platil vlastní zkázu? Nejsme, jede v tom celá Evropa. Ta západní už sice prohrává 0:10, zatímco střední a jižní Evropa zatím bojuje alespoň o remízu.. Sečteno a podtrženo, vypadá to zatím, že cílem je následující stav, pak vše spolu souvisí a dosavadní akce dávají smysl:
- Integrovaná bezprávná Evropa montoven, nadnárodních korporací, zadlužená u největších bank za hranici splatitelnosti.
- Kalergiho beznárodní Evropa nahnědlých hloupých nových Evropanů, rozdělená do nesvéprávných euroregionů, žebrajících o dotace z Bruselu.
- Přepsání výsledku 2. světové války a tím zneplatnění Benešových dekretů a otevření otázky sudetoněmeckých restitucí majetku českého státu a českých občanů namísto doplacení německých válečných reparací České republice.
Budoucnost svých dětí si ukrást nedám
Jestliže je ale naším cílem prosperující Evropa spokojených Evropanů a evropských tradic, pak je nejvyšší čas využít všechny nástroje demokracie (dokud ještě nějaké zbývají) a takový vývoj zvrátit volbou vlasteneckých, národoveckých a evropanských (tedy rozhodně nikoliv eurounijních) stran. Nemohu si pomoci, vidím věci v souvislostech a výsledný obraz bude velice tristní, pokud se necháme oblbnout a ovládnout těmi, kteří řídí právě takové Koláře, Hřiby a Novotné…. Nechci nechat budoucnost svých dětí zašantročit takovými šašky!
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
