Vážené dámy, vážení pánové, pane předsedající, pane ministře,

chtěl bych potvrdit předchozí řečníky, že pan ministr Metnar osobně je v celé této aféře dědicem a do značné míry nevinně, proto i moje příspěvky ve výboru pro evropské záležitosti směřovaly proti meritu věci, nikoliv proti osobě pana ministra. Doufám, že to tak vyznělo. To jenom na začátek. Marrákešská konference a Marrákešská deklarace je pro nás navzdory všem ujišťováním, že se nejedná o právně závazný dokument, přes to všechno velice závažnou záležitostí. Marrákešské konference se zúčastnilo 56 ministrů z 57 zemí Afriky, středního východu a Evropy. Je proto nepřesné označovat, že by 56 ministrů si jen tak dalo sraz a popovídali si o tom, jak řešit migraci. Ta konference má výstup, který má dalekosáhlý dopad. Jde o to, že konference v Marrákeši se přihlásila k řešení migračních krizí, které byly před touto konferencí, zejména ke globálnímu přístup k migraci a mobilitě z roku 2011.

To, co na výstupu z této konference postrádáme, co nám chybí a co nás nějakým způsobem nutí se ozvat, je fakt, že tato konference navazuje na předchozí dohody bez ohledu na to, co se od té doby stalo, jakoby nedošlo k žádné migrační krizi, jakoby nedošlo k nárůstu kriminality ze strany migrantů, jakoby nedošlo k té obrovské vlně násilí na ženách, kterou vidíme v západní Evropě, jakoby nedošlo k rozmachu a velkému počtu teroristických útoků a počtu mrtvých.

Takže to je důvod, proč máme velmi závažné výhrady proti této konferenci a proti jejímu výstupu, protože souhlasem s Marrákešskou dohodou státy odmítají se poučit z chyb, které se staly. Navíc dokument pokračuje ve filozofii předchozí politiky EU.