V současnosti se většina nenávistných kampaní vede pod pomyslnou vlajkou tzv. liberální demokracie. Úvodem je ale třeba říci, že na tom, co nám je pod tímto názvem předkládáno, není pranic liberálního, natož demokratického. Je to politická tendence směřující k potlačení opozičních názorů a možností je vyslovovat, k cenzuře a trestrání nephodlných názorů a činů. Současná vládní koalice a strany, které ji tvoří, nejsou tedy liberální v žádném smyslu, ideově, politicky, hodnotově ani ekonomicky. Jsou naopak silně antiliberální, co se týče konceptu práv a svobod, zcela autoritářské až totalitární, hodnotově relativistické resp. progresivistické a ekonomicky jsou mixem protekcionismu, etatismu a korporativismu, ekonomického globalismu. Dnes a denně jsme svědky událostí a jevů, které tuto tezi potvrzují.

Není však vůbec od věci připomenout si, jak se pěstování nenávisti u nás zrodilo a jakým vývojem prošlo. To totiž není ojedinělá věc, nadto náhle s nebe spadlá. Je to výslednice domácí zbabělosti, eurounijní arogance a zaoceánské panovačnosti. Sečteno a podtrženo: jest nám dána povinnost vykonávat nenávistné činy, vytvářet nenávistnou atmosféru, rozdělovat společnost na nadlidi a podlidi a mezi ty klást antagonistická dělítka. A to je proces trvající už roky. Vezměme to popořadě:

Na počátku stála kauza Vít Bárta. Je to už epocha poněkud vyčichlá, Bárta se svými Věcmi veřejnými jako zcela nečitelným a účelově vzniklým mocenským spolkem seděl v Nečasově vládě do roku 2013 a byl v mnoha smyslech politikem značně atypickým. Navzdory velkoústným předvolebním heslům o „boji proti politickým dinosaurům“ se s nimi ihned po volbách pevně spojil, aby získal část vládní moci. Vedle toho nezapomínejme, že to byl klasický představitel kmotrovského klientelismu, ve velkém zneužíval svoji agenturu, porušoval zákony, sledoval, špehoval, odposlouchával politickou konkurenci, což mimochodem v jeho agentuře ABL organizoval jeho zaměstnanec a pohůnek, dnešní „pravdoláskovní“ a „poslední spravedlivý“ senátor Láska.

Terči propagandy Bártových Věcí veřejných byly nejen v té době stále posilující perzony jako Miloš Zeman (vyhrál první přímou volbu prezidenta), ale časově i tematicky sem částečně patří Andrej Babiš, byť ne úplně ústrojně. Spíše jako jakýsi postrach sílící konkurence, která začíná mít na to tyhle trpaslíky vymést z politického kolbiště. Což se posléze ve volbách 2013 a ještě více 2017 ukázalo jako realita.

Společným jmenovatelem byla – a je – nenávist proti samotné myšlence, proti paradigmatu, proti hájení národních zájmů, proti vlastenectví, tradiční rodině, odpovědné sociální politice apod. A, naopak -  tlačení globalistické agendy, privilegizace menšin, unifikace a federalizace EU, LGBT a feministická agenda, korporativismus, ekonomická kolonizace střední Evropy.