Při té příležitosti jsem pronesl následující projev:

Vážení přátelé, dámy a pánové, milí hosté,

několik let snah o přepisování našich moderních dějin, zejména pak dějin druhé světové války, jejích výsledků a její interpretace, začíná přinášet své hořké plody.

A také vstoupila do své další fáze, kdy už jde o nepokryté vymazání naší národní paměti, o zničení naší národní a státní duchovní a myšlenkové tradice, která je v prvé řadě vlastenecká, demokratická a antinacistická a o její nahrazení tradicí zcela jinou.

Přepisování historie

Proto jsem dnes a denně, i v médiích hlavního proudu, z prostředí vládních politických stran a rovněž tak i okruhu politických neziskových organizací, které vymývají dlouhá léta na školách mozky našim dětem a vnukům, svědky úporné vlny relativizace a rehabilitace nacismu. S cílem, aby naše národní povědomí bylo změněno, a abychom napříště, namísto našich osvoboditelů od genocidní německé okupace naší vlasti, uctívali, podobně jako je tomu na Ukrajině, v Pobaltí či jinde, činy wehrmachtu, vojsk SS a nacistů obecně.

Proto je tolik sil napřeno na ničení symbolů osvobození, na bourání a odstraňování památníků a pomníků postavených na počest našich osvoboditelů – a proto dochází k takřka nepřetržitému oslavování činnosti pronacistických kolaborantů, pohůnků a vazalů, jako byli vlasovci, banderovci či ustašovci.