Odkaz Václava Morávka, odkaz vlastenectví, odvahy a víry je nesmírně cenný pro dnešní dobu stejně jako pro budoucnost našeho, českého národa. Dnešní doba je do velké míry charakteristická mimo jiné i snahou určitých společenských, mediálních a politických kruhů o plošný útok na naše školství a vzdělávání, jehož cílem není nic menšího, než vymazat a poté přepsat historickou paměť, vnímání historie.

Za pravdivý obraz našich dějin

Hlavně jde o přepisování dějin, právě ve vztahu k událostem druhé světové války. Často jsme, zejména teď, v souvislosti s válkou na Ukrajině, i svědky toho, jak se relativizují zločiny německého nacismu a německé okupace českých zemí. Neznalý pozorovatel by až někdy nabyl dojmu, že šlo o standardní krátkou dějinnou epizodu, jakých je mnoho, že šlo v podstatě o jakýsi běžný politický spor a oprávněný boj proti stalinismu a komunismu.

A že v podstatě osvobození Československa sovětskou armádou od kruté německé nacistické a rasistické genocidní totalitní moci, která usilovala o jeho zničení, včetně vyhlazení většiny jeho obyvatel, vlastně ani osvobozením nebylo. Bourají se pomníky našich osvoboditelů a hrdinů, kteří při osvobozování Československa padli, a naopak se staví pomníky vrahům Čechů a Slováků a pachatelům zločinů proti lidskosti ze stejného období.

Kdo byl Václav Morávek

Čeští občané, vojáci i civilisté, prokázali tváří v tvář německé nacistické okupaci mimořádné hrdinství a odvahu. Přední roli v tomto boji hrál právě štábní kapitán Václav Morávek. Václav Morávek, zvaný též Pobožný pistolník, byl hluboce věřící člověk.  Ve volném čase se věnoval skautingu (ZDE), i jako vedoucí jednoho z kolínských skautských oddílů.

Maturoval na kolínském gymnáziu, od svých osmnácti let, od smrti svého otce, živil celou rodinu, posléze studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Školu dokončil jako poručík dělostřelectva v roce 1925. Poté nastoupil k dělostřeleckému pluku v Olomouci, kde sloužil v různých funkcích až do roku 1931. Poté byl v hodnosti nadporučíka odeslán do Vyššího jezdeckého kurzu a jezdecké školy v Pardubicích (ZDE). Odtud se 30. července roku 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde působil v různých pozicích až do okupace Čech a Moravy (ZDE).