Vážené dámy, vážení pánové,

sešli jsme se zde k uctění památky štábního kapitána Václava Morávka, jehož odkaz vlastenectví, odvahy, hrdinství a víry je nesmírně cenný pro dnešní dobu stejně jako pro budoucnost našeho národa. Je mi ctí, že zde můžu promluvit.

Dnešní doba je do velké míry charakteristická mimo jiné i snahou určitých společenských a politických kruhů o masový a plošný útok na naše školství a vzdělávání. Nemůžeme proto pominout ani pokusy o přepisování dějin, a to právě zejména (ale nejen) ve vztahu k událostem druhé světové války. Velice dobře vnímáme jako důležité to, o čem se v této souvislosti mluví, ale také to, o čem se nemluví, co se zamlčuje – a proč.

Často jsme teď svědky toho, jak se relativizují zločiny německého nacismu a německé okupace českých zemí. Neznalý pozorovatel by až někdy nabyl dojmu, že šlo o standardní krátkou dějinnou epizodu, jakých je mnoho, že šlo v podstatě o jakýsi běžný politický spor a oprávněný boj proti komunismu. A že v podstatě osvobození Československa sovětskou armádou od kruté totalitní moci, která usilovala o jeho zničení, včetně vyhlazení většiny jeho obyvatel, vlastně ani osvobozením nebylo.