Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Přestože jsme ve třetím čtení, já bych se ráda vyjádřila k pozměňovacímu návrhu, který jsem nahrála a který byl ve druhém čtení načten kolegou Kaňkovským a který tu byl zmiňován. A ten návrh zavádí spolurozhodnutí obcí o umístění úložiště. A přestože vím, že se tady na tom neshodneme a že pro něj není podpora, tak pro mě má velkou roli symbolickou. Protože k obcím, ale i ke všem občanům by stát měl přistupovat jako partner a zvlášť, když se jedná o věc s tak velkými dopady do jejich životů. Případ trvalého hlubinného úložiště radioaktivního odpadu je jedinečný hned v několika věcech. Je to jednak míra zásahu do toho místa, obrovský objem vytěžených hornin a podobných prací, hluku a prašnosti během budování a především je to trvalost toho úložiště.

Lomy se dají rekultivovat, stavby všeho druhu se dají odstranit, ale úložiště tam má a musí tam být tisíce let. A je to velmi zásadní rozhodnutí pro lidi, kteří v tom místě žijí a pro starostu to může být nejzásadnější rozhodnutí ne v jeho volebním období, ale v celé historii jeho obce. A tohle rozhodnutí není jeho, ale v podstatě mu přijde shora. Náš pozměňovací návrh má přinést určitou pojistku toho, že obce a jejich občané jsou celou dobu natolik součástí celého procesu a že jsou jim nabídnuty takové podmínky a protislužby, že na ně přistoupí. Inspiruje se v tom, zde často citovaném finském modelu, kde už úložiště staví právě se souhlasem dotčených obcí. A to myslím dokazuje, že to, o čem mluvím, může být realita. To je za mě ideální stav. Ale pochopila jsem, že pro něj není většinová podpora.