Návrh karierního řádu pro učitele. Redukce nesmyslných položek státní maturity... Ale nedávno matička sociální demokracie konečně zase vycenila zuby a ukázala, co je zač. Na střední školy by se měly v brzké budoucnosti konat jednotné přijímací zkoušky...
Představa, že by vláda nařizovala všem hospodským v republice čepovat stejné pivo se ve srovnání se zmíněným návrhem zdá možná přitažená za vlasy. Zvláště pokud hospody (narozdíl od socialisticky zatuhlého školství) už dávno žijí v tržní realitě. Ale právo výběru se nám po čtvrtstoletí od revoluce přeci zdá v demokratické republice naprosto samozřejmým. Jak se tato realita svobody a možnosti volby promítá ve školství? A proč je případně tak strašně důležité udržovat školský sektor v centralizované podobě?
Na straně jedné v Čechách existuje poměrně nenápadný trend privatizace školství různými oligarchickými klany. Nezasvěcený by byl možná překvapen, kolik energie a investic věnují do skupování školních programů zanikajících gymnázií (spolu s jejich budovami na lukraticních adresách, samozřejmě) třeba pražští kmotři. Některá školská impéria vedou manželky bývalých univerzálních náměstků za ODS, některá zase manželky finančních baronů. Konec konců, sám "starej", jak se v mafiánských kruzích žoviálně přezdívá Václavu Klausovi, se sektorem školství zacházel jako s pouhou prebendou pro koaliční nebo stranické zasloužilce, v podstatě vůbec nekomentoval vzdělávací koncepci (a význam vzdělanosti vůbec - proč taky? tituly si lze přeci koupit, "aby se to všechno urychlilo") a na příkladu jablka, které nepadá daleko od stromu ukázal, jak se to má dělat. PORG Václava Klause mladšího se víceméně fúzoval se sponzorským portfóliem ČEZu a mimo jiné se stal dvorním vzdělávacím institutem zmíněné firmy. Takové školství by časem prostoupily klasické tržní mechanismy a diverzifikace kvality (nebo prestiže, což je v postklausovské republice vlastně totéž) podle výše školného.
Na straně druhé se sociální demokracie po léta pokoušela do chaosu českého školství zanést nějaký státem měřitelný kontrolní nástroj, který by unifikoval pokud možno vše. Pro kontrolní orgán (Českou školní inspekci) je tzv. rámcový vzdělávací program metodickým a obsahovým závazkem, který sice všechny školy musí dodržovat, nicméně mohou jej přeci jen přizpůsobit vlastní koncepci, vlastním prioritám. Letos uplyne od zavedení RVP do praxe osm let a na víceletých gymnáziích budou příští rok poprvé maturovat ročníky, jež celou osou školních programů prošly. Socialisty by tedy mělo zajímat, jak se pracně prosazený program za ta léta osvědčil, zvláště pokud k nim historie byla vlídná a skrze volby je opět vynesla k moci. Místo komplexního testování písemného a ústního projevu ale studenty čeká - se vší pravděpodobností - jen sterilní didaktický test, který se podle všech signálů (podobně jako sjednocené přijímačky) bude vyplňovat elektronicky a skrze pěkně vytuněný počítačový a skenerový park. A tady je jádro školního pudla.
Obě "mocnosti" - ať pravicová nebo levicová - se shodují na jednom: školství lze využít k pumpování státního rozpočtu, tunelování a klientelismu. Celý systém je nastaven tak, aby se finanční prostředky nejen z českého státního rozpočtu, ale i z evropských fondů, pohybovaly nikoli vertikálně (tedy nedoputovaly k těm, kteří je nejvíce potřebují - žákům a také učitelům), nýbrž horizontálně - v linii resortních pseudoprojektů, informačních a technologických modernizací, případně osvětových kampaní na křídovém papíře. Nejvíce trhnout se dá na celoplošných formátech typu státní maturity. Kolik speciálně lisovaných superzabezpečených uren na testové sešity, kolik bezpečnostních sáčků, nedobytných obálek, na zakázku vyráběných sponek, svorek a jiných blbovin se utratilo dnes už nikdo nespočítá. Kolik koordinátorů čehosi jsme si vykrmili v renovovaném paláci CERMATU v Jeruzalémské ulici nikdo neví a vědět nebude. A kolik milionů se rozkradlo při zavádění internetu do škol (slavný INDOŠ Petry Buzkové) raději ani vědět nechtějme...
Nápad sjednotit přijímací testování na střední školy začíná otázkou "Kolik to bude stát?", přeloženo do řeči zavedeného systému: "Kolik se na tom dá trhnout?". Než ministerstvo najde odpověď, měla by se ve veřejné diskusi vymezit rizika, která s sebou koncepce jednotných přijímaček přinese.
Především: základní školy budou donuceny rezignovat na originalitu svých programů a přistoupí na státem naordinovanou, obecnou linii rámcových programů, z nichž budou jednotné testy nepochybně vycházet. Všude se bude učit stejně. Základní školy budou vychovávat pro jednotné přijímačky na SŠ stejně jako gymnázia pro jednotný maturitní test. Další neodvratný dopad: konkurence mezi školami doposud postavená hlavně na budování kvalitního vnitřního klimatu školy (třeba v oblasti metodiky výuky) se nově přenese do roviny měřitelných výstupů - klíčovým ukazatelem úrovně školy se stane pouhý statistický faktor úspěšnosti při přijímání na střední školy. Kreativita pedagogické práce bude nahrazena uniformující přípravou na tesování (monopolní SCIO se raduje) s pochopitelným důrazem na mechanické a znalostní učení. A v neposlední řadě: po zkušenostech se státní maturitou lze prorokovat, že po dvou třech letech pilotáží se ukáže, jak alarmující snížení nároků na znalosti i kompetence vlastně socialisticky korektní testování přineslo a že kromě státních přijímaček bude nutno ještě přiřadit školní blok testování nebo jednotné testy rovnou zrušit. S desítkami milionů vyhozenými z okna.
Neduživí, proletarizovaní a vyhořelí učitelé můžou jen suše polkout a představit si, co se s "jejich" penězi v oblakách výběrových řízení na dodavatele "programů, systémů a informačního a technického vybavení" bude dít. Zdá se tedy, že centralizace v sektoru školství je stejného rodu jako tunelování v jiných resortech - zaváděním různých sjednocených informačních systémů, karet a registrů se zkrátka rozkrádá, co se ještě rozkrást dá...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Kohout - profil
