Návrh karierního řádu pro učitele. Redukce nesmyslných položek státní maturity... Ale nedávno matička sociální demokracie konečně zase vycenila zuby a ukázala, co je zač. Na střední školy by se měly v brzké budoucnosti konat jednotné přijímací zkoušky...

Představa, že by vláda nařizovala všem hospodským v republice čepovat stejné pivo se ve srovnání se zmíněným návrhem zdá možná přitažená za vlasy. Zvláště pokud hospody (narozdíl od socialisticky zatuhlého školství) už dávno žijí v tržní realitě. Ale právo výběru se nám po čtvrtstoletí od revoluce přeci zdá v demokratické republice naprosto samozřejmým. Jak se tato realita svobody a možnosti volby promítá ve školství? A proč je případně tak strašně důležité udržovat školský sektor v centralizované podobě?

Na straně jedné v Čechách existuje poměrně nenápadný trend privatizace školství různými oligarchickými klany. Nezasvěcený by byl možná překvapen, kolik energie a investic věnují do skupování školních programů zanikajících gymnázií (spolu s jejich budovami na lukraticních adresách, samozřejmě) třeba pražští kmotři. Některá školská impéria vedou manželky bývalých univerzálních náměstků za ODS, některá zase manželky finančních baronů. Konec konců, sám "starej", jak se v mafiánských kruzích žoviálně přezdívá Václavu Klausovi, se sektorem školství zacházel jako s pouhou prebendou pro koaliční nebo stranické zasloužilce, v podstatě vůbec nekomentoval vzdělávací koncepci (a význam vzdělanosti vůbec - proč taky? tituly si lze přeci koupit, "aby se to všechno urychlilo") a na příkladu jablka, které nepadá daleko od stromu ukázal, jak se to má dělat. PORG Václava Klause mladšího se víceméně fúzoval se sponzorským portfóliem ČEZu a mimo jiné se stal dvorním vzdělávacím institutem zmíněné firmy. Takové školství by časem prostoupily klasické tržní mechanismy a diverzifikace kvality (nebo prestiže, což je v postklausovské republice vlastně totéž)  podle výše školného.