Téma, dnes akcentovaného zvýšení zdravotních odvodů ze strany levice, do daňové problematiky poměrně silně vstupuje a je zjevné, že jednoduchá hesla jsou cílena, výhradně na tu část národa, které to vyhovuje.

Pokusím se uvést souvislosti, které sociální inženýrství provází stejně, jako se doprovází život smrt. Jisté disfunkce sociálního systému jsem se dotkl jako manažer prevence kriminality. Bohužel, díky nesmyslně nastavenému sociálnímu systému, vlajkové lodi ČSSD se dnes motám v bludném kruhu, při pokusu dostat dlouhodobě nezaměstnané do práce. Vazby jsou jednoduché – obecná drobná kriminalita plyne z příjmové chudoby či dlouhodobé nezaměstnanosti a hledat řešení nezaměstnanosti znamená řešit i kriminalitu.

Základ diskuze je o solidaritě. Nemohu zpochybňovat solidaritu zdravých s nemocnými a solidaritu mladých se starými. To jsou principy, které hluboce uznávám. Kde jsem v silném kontrastu s proklamovanou ideologií dnešního státu, která je silně levicová a tou je solidarita pracujících s nepracujícími.

Dnes jsme ve fázi, kdy nikdo z odpovědných úředníků nedumá nad skutečností, zda jsou odvody ze mzdy vysoké či nikoli. Nenasytný systém, jeho nečitelnost slepě tlačí politiky k pomalému a trvalému zvyšování daňové zátěže, kterou skrývá za pojem sociální a zdravotní odvody a daně. Tlaku s charitativním a sociálním akcentem se politikům špatně odolává. Ekonomika státu nehraje roli. Poplatník odvodů, pokud je poctivý, musí odvádět a na druhou stranu nemá šanci jakkoli efektivizovat chod institucí, které tyto rozpočtové položky spravují. Nemá v reálu ani šanci ovlivnit racionalitu zákonem posvěcených výdajů. A ta je také často naprosto mimo rozum a logiku.

Abych konkrétní, tak popíši, jak jsem narazil na jedno absurdum sociálního systému, které odhalují negativa plošné sociální pomoci. Konkrétně jde o výdaje na sociální potřeby dlouhodobě nepracujících jednotlivců. Ty v konečném důsledku omezují, až paralyzují, snahy uvést je zpět do pracovního poměru. Dá se tvrdit, že tito lidé jsou konzervováni v sociálním systému a také čerpají výhody zdravotního systému v plné šíři. Sociální systémy mají vazbu na Zdravotní odvody, ač to na první pohled nemusí být zcela zřejmé. Důsledek konzervace je pak prostý – trvalé udržování systému sociálních dávek na vysoké úrovni vede k vysoké finanční náročnosti této kapitoly, a nejen této kapitoly, rozpočtu a tím vytváří tlak na zvyšování daní.