Omezení volebního práva ministr vnitra alibisticky zaštiťoval tím, že prý  z časových důvodů nelze prosadit takové změny, které by lidem v karanténě umožnily hlasovat – aniž by současně hrozilo riziko přenosu koronaviru. Neskutečná drzost ze strany pana Hamáčka.

Jde o velmi nebezpečnou a nezodpovědnou aktivitu, jelikož volební právo je v demokratické společnosti ústředním a stěžejním občanským  a politickým právem. Rozhodovat  o tom, kdo ho bude, nebo nebude, smět naplnit využít, a to ještě navíc tři měsíce před volbami, absolutně nepřísluší ministrovi vnitra
(a současně předsedovi jedné z vládních stran) – tj. osobě, která nemá sebemenší právnické vzdělání ani kompetenci se takto vyjadřovat.

Jde o vrchnostenské pohrdání občany a obyčejné papalášské manýry, ze kterých jako sláma z bot čouhá politická účelovost a snaha o manipulaci svobodné soutěže politických stran a hnutí. Vyhrožovat lidem odebráním volebního práva je naprosto za hranou jakékoli legitimní poltické debaty.

Jde o ústavní svobody!

O sebemenším omezení volebního práva smí totiž autoritativně a finálně  rozhodnout pouze Ústavní soud (resp. v některých výjimečných případech ještě Nejvyšší správní soud). A současně k tomu musí existovat zákonný podklad, jak už nedávno judikoval Ústavní soud v případě odložení senátních voleb na Teplicku. Na to nestačí ani usnesení vlády, natož rozhodnutí nějakého ministra.

Pokud by tomu tak nebylo, lze oprávněně očekávat ohromné množství stížností ohledně férovosti, či samé ústavnosti, nadcházejících voleb.