Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Za velmi výjimečných podmínek dnes jednáme ve druhém čtení o novele zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, která mimo jiné upravuje financování sociálních služeb, a ráda bych promluvila právě o tématu financování sociálních služeb, které považuji za klíčové, tedy přechod odpovědnosti za dotace na sociální služby z Ministerstva práce a sociálních věcí na jednotlivé kraje. Jejím naplněním půjde o návrat k původnímu záměru zákona, kde se rozhodování svěřuje nejbližšímu stupni řízení, tedy evropskému principu subsidiarity se tímto přibližujeme.

Ráda bych zdůraznila, že aktuálně předpokládaná novela jednoznačně neřeší veškeré problémy, které se s přechodem odpovědnosti za dotace na sociální služby na jednotlivé kraje pojí. Stěžejním úkolem je připravit dostatečně silný prováděcí předpis, který zaručí, že celý proces bude transparentní a nediskriminační a bude směřovat k hlavnímu cíli, a to pomoci potřebným, tedy klientům sociálních služeb.

Můžeme se možná bavit o tom, proč teď vystupuji v druhém čtení, ale bavíme se typově. Sociální služba má velkou škálu působnosti. O tom hovoří i počet zaměstnanců. Jejich řady čítají více než 52 tisíc zaměstnanců. Tedy Česká republika má více než 52 tisíc zaměstnanců činných v sociálních službách.

Počet lidí, o které se tito zaměstnanci starají, se blíží dvěma milionům lidí, občanů. To není rozhodně málo.

Ze všech těchto důvodů musíme nastavit jednoznačná pravidla, která neohrozí poskytovatele a pomohou těm, o které pečují.