Protože velmi dobře vědí, že tímto naoko zálibným gestem zlámou vaz sociálně nejslabším skupinám obyvatel a roztočí odstředivé síly sociální segregace.

Příjem ve výši minimální mzdy se týká zhruba 4 % pracujících (asi 100 000 lidí), kteří vykonávají málo kvalifikované práce, mají nízký či naopak vysoký věk nebo nějaký zdravotní handicap. Hovoříme o skupině, ke které je třeba přistupovat citlivě a podporovat její další vzdělávání, rekvalifikace a případnou úpravu pracovních podmínek. Za citlivý přístup nelze označit neopodstatněné zvýšení jejich platu o 500 Kč, za těmito pěti stovkami se skrývají ještě odvody. K pětistovce 1,3násobek, celkem tedy náklad pro zaměstnavatele 670 Kč. Tím pádem dojde k tomu, že pokud si takový zaměstnanec na sebe nevydělá, logicky bude následovat jeho propuštění a pravděpodobně rozšíří řady příjemců sociálních dávek.

Nevnímám zahraniční praxi jako určitou mantru, ale za zmínku myslím stojí fakt, že ve své legislativě nemají zakotvenu minimální mzdu státy Evropské unie jako Dánsko, Finsko, Švédsko, Německo a Rakousko, tedy ty, kteří jsou levicovými politiky dávány jako příklad fungujících sociálních států. Je proto otázkou, čeho chce stávající vláda takovým krokem skutečně dosáhnout. Zlepšení životních podmínek pro sociálně nejslabší to však nebude.

Lenka Kohoutová
členka vedení poslaneckého klubu PČR