Z hlediska seriózní novinařiny považuji za zcela nepřijatelné, aby se média "rýpala" v pokusech o sebevraždu kohokoli. Takovouto "novinařinu" nazývám prachsprostým "hyenismem", "špinavostí" a ohavností. Sólo kapry lze lovit i v jiných vodách než v takových, kde se doslova parazituje na osobním neštěstí jiných. To je můj osobní názor, přičemž je mi naprosto jasné, že ne všichni "kolegové" s tímto budou souhlasit. Nechci pitvat, co je primárním úkolem novinařiny v současné době. To by patrně byl úkol nadlidský, hodný vědecké stati.

Nerada bych se však dočkala pouhé "bulvařiny" a morálního hnusu z jakéhokoli "tábora". Jsem přesvědčena o tom, že česká novinářská scéna má na daleko více, než jen psaní bulvárních domněnek od "zaručených svědků". Novinařina dávno ztratila punc "hlídacího psa" demokracie, naopak se stává sluhou těch, kteří hledají senzaci za každou cenu. Najít "příběh", "senzaci", pošpinit a jindy vyzdvihnout, to je v tyto momenty daleko více, než se postavit k informaci jako "zdroji". Na jedné straně lze předpokládat, že média "vše rozmáznou" , "budou objektivní", "najdou viníka" a budou nezávislá. Na straně druhé, lze si položit otázku, kdo je jejich vlastníkem. A každý majitel čehokoli má svůj názor, který jejich prostřednictvím "chtě nechtě" tlumočí. Prostřednictvím svých zaměstnanců - redaktorů. Zbývá si možná položit poslední filozofickou otázku: