Řecko již pravděpodobně tehdy nesplňovalo kritéria vstupu, ale to evropské mocnosti slepě přehlížely, aby jim to nenarušilo politické poselství vzniku společné měny maximálního počtu zemí. Druhé dějství se odehrálo před pěti lety, kdy se přišlo na to, že Řecko má obrovské, prakticky nesplatitelné dluhy, které není schopno splácet, a velkou část z nich tvoří prostředky z německých a francouzských bank. Evropské mocnosti Francie a Německo proto cynicky zachraňovaly především své banky a nepohlížely na to, co se stane se samotným Řeckem.

Dluhy bank se poté staly dluhy občanů Evropské unie. Těch pět mizerných let znamenalo pro Řeky dobu utahování opasků, snižování HDP, zvyšování nezaměstnanosti a také zvyšování celkové zadluženosti. Protože léčba nefungovala, oprávněně naštvaní Řekové zvolili hnutí SYRIZA, které nabídlo jiné řešení. Konec nesmyslné politiky, která vedla jen k prohloubení samotných problémů.

SYRIZA, věrná svému programu, se starostí o sociálně slabé, důchodce a pracující, řekla Evropě a věřitelům své země, že je třeba dojednat odlišné podmínky a že nelze, aby se mezinárodní organizace chovaly jako lichváři. Premiér Tsipras se stal v evropských kruzích veřejný nepřítel č. 1, kterého bylo třeba se rychle zbavit, protože je vzpurný. Proto ty tanečky okolo vyjednávání, které diktovaly novému premiérovi nesplnitelné podmínky, respektive podmínky splnitelné, avšak za cenu zrady vlastního národa i voličů, což by nevyhnutelně znamenalo jak jeho politický konec, tak konec jeho strany.