Ne snad, že by se jednalo o špatné či závadné tovary, jen neviditelná ruka trhu způsobila, že zatímco více než jedna miliarda lidí hladoví, jinde se potraviny vyhazují. A nejde jen o zemědělské produkty, ale i o dále zpracované suroviny či polotovary. Není tajemstvím, že potraviny těsně před koncem doporučené spotřeby, nebo těsně po ní, obchodní řetězce raději nechají zlikvidovat. Podle nich je to výhodnější. Jenže to je právě kámen úrazu. Jak se mohou srovnat s vědomím, že likvidované potraviny by nasytily nespočet lidí? Jak můžeme nazývat za rozvinutý systém ten, který upřednostní svůj zisk před solidaritou ne s chudými, ale přímo s hladovými? V tomto ohledu vítám kroky Generálního finančního ředitelství, díky kterým by mohly být darované potraviny osvobozeny od 15% daně. Snad se i vlivem tohoto opatření podaří zlepšit nelichotivou statistiku, která uvádí, že se jen v ČR vyprodukuje ročně na 700 tisíc tun potravinového odpadu, z čehož asi polovinu tvoří odpad od obchodníků a výrobců.

Naši předkové se z bohatých roků, které jim při sklizni vytvořily úsměvy na tvářích, radovaly, dnes se z podobných sezón spíše smutní. Nadúroda je dokonce některými označována za problém. V případu zmiňovaných brambor se například během posledních deseti let v České republice zmenšila rozloha, na které se pěstují, o více než polovinu.